Nařízení o železnicích (26. 1. 1857)

Železnice - nezbytnost, která byla během uplynulých deseti let mnohými zpochybněna, byla nyní uznána všemi vrstvami obyvatelstva jako nutnost pro říši a stala se národní potřebou, obecným a naléhavým požadavkem.

V tomto hlubokém přesvědčení jsme bezprostředně po ukončení odporu dali rozkazy, aby byly připraveny finance, které by mohly uspokojit tento naléhavý požadavek tím nejlepším možným způsobem. Zevrubná diskuse ukázala, že by bylo nejlepší - vzhledem k praktičnosti a rychlosti - obrátit se na soukromé podniky domácí i zahraniční, a následovat tak příklad ostatních zemí, aby i domácí firmy mohly profitovat ze zkušeností získaných stavbou mnoha tisíc mil železničních kolejí v západní Evropě.

Na tomto základě bylo vyhledáno, představeno a přezkoumáno mnoho různých nabídek a následně na základě uvážení ministerské komise bylo rozhodnuto a projednáno v naší přítomnosti. Lhůty nabídnuté Společností ruských a zahraničních kapitalistů, jejímž ředitelem je náš bankéř, baron Stieglitz, byly jednomyslně uváženy jako nejlepší a všemi schváleny. […]

VERNADSKY, George (ed.): A Source Book for Russian History: From Early Times to 1917. Vol. III. Yale 1972 , s. 607.