Program organizace „Zemlja i volja“ (květen 1878)

Náš konečný politický a ekonomický ideál - anarchie a kolektivismus. Z jedné strany uznáváme, že strana může být silná a vlivná jen tehdy, když se opírá o lidové požadavky a neznásilňuje ekonomické a politické ideály lidu vytvořené historií, a z druhé strany, že podstatné rysy charakteru ruského lidu jsou natolik socialistické, že kdyby jeho tužby a úsilí byly v této době uskutečněny, dávalo by to pevný základ dalšímu vývoji sociálních poměrů v Rusku. Omezujeme tedy naše požadavky na reálně splnitelné v nejbližší budoucnosti, tj. na požadavky lidu, jaké jsou v této chvíli.

1. Právní nazírání lidu považuje za nespravedlivý takový řád, v němž půda se nachází ve vlastnictví těch, kteří ji neobdělávají. Podle chápání lidu je „půda boží“ a každý zemědělec má právo na takové množství půdy, jaké je s to svou prací obdělat. Požadujeme proto převedení veškeré půdy do rukou selského pracujícího stavu a její rovnoměrné rozdělení. (Jsme přesvědčeni, že dvě třetiny Ruska budou vlastnit půdu na občinovém základě.)

2. Pokud jde o politický ideál, shledáváme, že mezi ruským lidem existuje touha po úplné občinové samosprávě. I když, co se týká meziobčinových a vnějších vztahů, má lid stěží jednotně vyhraněné názory. Podle našeho mínění každý svazek občin sám stanoví, jaký díl společenských funkcí předá té vládě, kterou si sám vytvoří. Naší povinností je starat se pouze o zmenšování tohoto podílu.

3. V religiózní oblasti se mezi ruským lidem projevuje náboženská tolerance a vůbec usilování o náboženskou svobodu - proto se musíme domáhat plnější svobody vyznání.

4. Součástí dnešního ruského impéria jsou takové oblasti a národnosti, které jsou při první příležitosti připraveny se oddělit, jako např. Malorusko, Polsko, Kavkaz aj. Tudíž je naší povinností napomáhat v souladu s místními přáními k rozdělení současného ruského impéria.

[...]

Z předcházejícího vyplývají dva obecné úkoly, na které se pozornost ruské sociálně-revoluční strany musí zaměřit:

1. Pomáhat prvkům lidové nespokojenosti s organizováním a spojením se s již existujícími lidovými organizacemi revolučního charakteru, agitací zesilovat intenzitu této nespokojenosti.

2. Oslabit, podlomit, tj. dezorganizovat státní moc, bez čehož, podle našeho názoru, nebude zabezpečen úspěch žádného, byť i nejširšího a dobře promyšleného plánu povstání. Takové jsou naše nejbližší praktické úkoly.

VDOVIN, Vitaliĭ Aleksandrovich: Sbornik dokumentov po istorii SSSR. Moskva 1975, s. 267-270. In: SKOUPÝ, Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918). Olomouc 1992, s. 16-17.