Vláda státu „rekonstruuje“ (Mississippi 1871)

Otázka: Víte něco o tlaku, přímém či nepřímém, který byl vyvíjen na voliče jiné barvy buď z důvodu zabránit jim volit nebo ovlivnit v politickém smyslu jejich hlas?

Odpověď: Ne, pane, ne od minulého jara. Loni na jaře dost hrozili, aby lidé jiné barvy nevolili. Tato organizace ohrožovala velký počet lidí jiné barvy, i když ti, co to dělali, tvrdili, že s ní nemají nic společného.

Otázka: Jaká byla podstata hrozeb, o kterých mluvíte?

Odpověď: Neřekl bych, že já osobně znám tyto výhrůžky, ale slyšel jsem mluvit o klanu, který se zajímal o hlas černochů, o způsob, jak volili. Nějací pánové na ulici mi říkali, že nemůžeme v tomto obvodě zvítězit; že už nikdy více nemůžeme vyhrát, i když máme v našem obvodě většinu 2 000 hlasů. To bylo loni na jaře. Od té doby jsem o ničem neslyšel, o žádné hrozbě. […]

Otázka: Sčítáním bylo ustanoveno, pokud se nemýlím, že bílou populaci tvoří 5 017 osob a černou 15 798. Je to tak podle vašich znalostí?

Odpověď: Ano, pane, tak nějak, pane.

Otázka: Víte o tom, že by v tomto obvodě byly vypáleny kostely nebo školy pro barevné?

Odpověď: Jedna nebo dvě školy v tomto obvodě byly vypáleny, není to ani deset dní, co jedna shořela. To je asi tak vše. Taky jedna nebo dvě „bílé“ školy [...] byly vypáleny. Všechny tyto požáry jsou záhadou. Nikdo o nich nic neví.

Otázka: Jaký je v obvodě vztah bílých ke školám pro barevné?

Odpověď: To máte tak, pane, v severovýchodní části je většina bílých pro bezplatné školy; ale v celé západní části je většina bílých proti bezplatné škole, ať pro bílé nebo barevné. Setkal jsem se s mnoha lidmi a mluvil jsem s nimi. Setkal jsem se s důležitým mužem, [...] říkal mi, že je to skandál. Říkal, že princip, podle kterého mají být vychovávány děti, je vnucený, je špatný. [...] Že prý je to názor celé komunity. [...]

Otázka: Co jste slyšel o tom, že lidé jiné barvy nebudou volit?

Odpověď: Eé, ne, pane, v našem obvodě není žádná otevřená opozice, možná minimální. Náš deník je proti tomu. Na první stránce je heslo: Vždy proti hlasu černochů. Vlastně dali ho tam po volbách v roce 1869 a obnovili před několika týdny. Myslím, že ho tam po volbách zase dají; a je jedno, který kandidát které strany tvrdí, že je pro všeobecné volební právo. [...]

Otázka: Byli bílí, kteří se podíleli na různých zásazích, o nichž jste hovořil, někdy postaveni před soud a potrestáni?

Odpověď: Žádný, nikdy jsem neslyšel, že by někdo z nich byl potrestán. Žádný z mnoha pokusů o vyšetřování k ničemu nevedl. Svědkové mi říkali, že šli sem před velký soud. Znám některé, kteří sem šli, aby řekli, že poznali jisté osoby, které spáchaly nepravosti. Přišli sem a viděli členy velké jury, o kterých věděli, že jsou napojeni na klan nebo jsou členy band [...]; a tak řekli, že nevědí nic přesného, že o nich jen slyšeli mluvit. [...] V našem městě jsou různí bílí, znám jednoho, [...] dnes ráno mi říkal, že nepůjde svědčit před porotu, protože to bude zveřejněno; říkal, že nemá chuť se dát zabít. Je spousta takových, pane, kteří nepřijdou. [...] Jejich svědectví bude sloužit jen k tomu, aby dalo vědět okolnímu světu o těchto nepravostech, to je všechno. Bandy se nedostanou před spravedlnost; jenom ještě více popudí ony muže a budou další mrtví.

FISHEL, Leslie H. - QUARLES, Benjamin: The Black American. New York 1976, s. 280-283. In: ROBERT, Jean-Louis (ed.): Histoire Contemporaine - Le XIXe siècle. Bréal 1995, s. 188-189.