Provolání organizace „Zemlja i volja“ o příčinách zavraždění Alexandra II. (14. 3. 1881)

Car je zabit! Zabit měšťanem Rysokovem a jeho druhy. Nikoliv poprvé pozvedají na cara ruku. Chtěli ho zabít rolníci Tichonov, Širjajev, dělníci Chalturin a Presňjakov, bývalý lidový učitel Solověv i jiní.

Proč že zabili cara? Neosvobodil snad rolníky od statkářů? Ano. Car dal mužikovi půdu, ale způsobil to tak, že na jednu duši připadalo bezmála po jedné stopě a více než polovinu prací nabyté mužické půdy odevzdal pánům. Mužikům dal i nejopravdovější svobodu; svobodu umírat hladem, svobodu jít otročit pánům, kupcům, svému bratru statkářovi; svobodu poddůstojníkům a úředníkům tlouci holí mužikovu šíji.

Podivil se mužik svobodě, kterou mu dal báťuška car; podivil se, porozmýšlel a rozhodl se. Páni spolu s úředníky úmyslně podvrhli vůli, nezveřejnili skutečnou vůli carovu. Nevídáno, aby mužikovu půdu, zkropenou jeho potem a krví, dal do vlastnictví pánům!

I poslal mužik k carovi své mluvčí, aby vyzvěděli jistotně. Dověděli se, kdo byl poslán na Sibiř a koho poslali postrkem domů!

Tak poznali skutečnou vůli!

[...]

Opravdu bez carova vědomí poslali úředníci mužické posly na Sibiř? Je pravda, že car neměl příležitost spatřit mužika? Jestliže ho páni k mužikovi nepouštěli, přece však vídal vojáky a voják je také mužik.

Ne! Car sám v roce 1879 nařídil oznámit mužikům, že půdu nedostanou. Sám car - pán nad pány, kupec nad kupci, vydřiduch nad vydřiduchy, byrokrat nad byrokraty.

Našli se na Rusi takoví, kteří lidu říkali, jak si má získat skutečnou mužickou volnost. [...] Ano, zřejmě to nebylo carovi i pánům vhod: počali mučit lidi ve věznicích, posílat je do vyhnanství na Sibiř, věšet je a střílet je. Právě za tyto krutosti a za to, že car oklamal lid, cara zabili.

Od nového cara se také nedočkáš ničeho dobrého! Nevezme půdu pánům a nedá ji mužikovi, neposkytne skutečnou svobodu! Nerozhněvá se na své bratry pány! Obdarovat pána, úředníka - to on může. A zas je to starý car, svým bratrům velkoknížatům, ba i úředníkům, různým pánům a paním rozdal z tvé země dva miliony desjatin; a mužik půdu nemá a nemá!

[...]

Chceš-li půdu a svobodu, vezmi si ji silou!

[...]

Jenom je třeba dát se do toho všichni najednou; rozeslat posly po vší ruské zemi, od vesnice k vesnici a do měst k dělníkům. Chtějí-li dosáhnout svobody, musí se všichni dohodnout. Lid - to je síla, po čem zatouží, to se stane!

První úkol - zabrat svou půdu, neplatit carovi daně a nedávat mu rekruty! Ať se dostane do úzkých! Tehdy ani se svými pány proti mužikům ničeho nesvede!

Držte pevně pospolu, nelitujte života! [...] Pak už nebude nikomu třeba žvýkat lebedu a kůru a chodit po žebrotě! Bojuj, mužiku, o mužickou pravdu, o svou zemi, o skutečnou svobodu!

Povstaňme všichni, jako jeden muž, za pravdu, za půdu a svobodu!

VDOVIN, Vitaliĭ Aleksandrovich: Sbornik dokumentov po istorii SSSR. Moskva 1975, s. 288-289. In: SKOUPÝ, Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918). Olomouc 1992, s. 26-27.