Nejdřív budu vzpomínat na bratra Wilhelma, kterého nám tak předčasně vzala smrt. Jeden renomovaný anglický spisovatel, jmenovitě M. Pole, už jasně naznačil, jak si svou prací dokázal získat přední pozici v cizí zemi, kam přišel s omezenými finančními prostředky, bez známostí a bez doporučení. Mnoho cizinců, mezi nimi Němci, v Anglii uspěli, ale nejčastěji ne tak zcela a spíše díky ojedinělému náhodnému zásahu Štěstěny, když např. dosáhli nějakého velice důležitého objevu pro ekonomiku. Wilhelm uspěl daleko lépe; získal uznání veřejnosti, která ho už za jeho života a ještě více po smrti oslavovala jako jednoho z těch, jemuž země vděčí za svůj technický pokrok, kterého bylo dosaženo na základě rozvoje a aplikace vědeckých poznatků. Pravidelně se účastnil aktivit vědeckých společností, které v Anglii velice úspěšně vyplnily první mezery v poznatcích o technologiích. Wilhelm přispěl rozhodujícím způsobem k tomu, že anglické technické vědy dosáhly dokonalejší úrovně. Všechna čest Anglii za to, že uznala bez předsudků jeho zásluhy, byť se jednalo o cizince. Po celou dobu pracovní aktivity Wilhelma neustále podporovali jeho bratři, se kterými byl v úzkých vztazích, a jeho manželka - šarmantní Miss Gordon - pocházející z významné skotské rodiny, jež mu pomohla proniknout do dobré anglické společnosti.
Wilhelm zemřel 19. listopadu 1883 ve věku 60 let na onemocnění srdce, které se pomalu rozvíjelo a ze kterého si nic nedělal. Smrt ho překvapila na vrcholu tvůrčích sil. Dostalo se mu už všech poct, jakých mohl v Anglii jako vědec a technik dosáhnout. Několikrát byl prezidentem předních vědeckých a technických společností a také prvním prezidentem společnosti, kterou sám založil - Society of Telegraph Engineers and Electricians. Tyto společnosti mu udělily nejvýznamnější ceny; od univerzit v Cambridgi a Oxfordu dostal titul „doctor honoris causa“ a anglická královna mu udělila titul rytíře se jménem Sir William Siemens. Jeho smrt byla v Anglii pociťována jako národní smutek a v takovém smyslu se o ní vyjadřovaly všechny deníky. Pohřeb s velkou pompou se konal ve Westminsterském opatství.
von SIEMENS, Werner: Lebenserinnerungen. Berlin 1901, s. 289-290. In: ROBERT, Jean-Louis (ed.): Histoire Contemporaine - Le XIXe siècle. Bréal 1995, s. 37.
© Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci