Petice 221 poslanců (1830)

Tzv. Adresa 221 - adresováno králi Karlovi X.

Na Vaše zavolání seběhli jsme se ze všech koutů Vašeho království a přinášíme Vám ze všech stran, Sire, úctu věrného lidu. [...] Sire, tento lid si váží a respektuje Vaši autoritu. 15 let míru a svobody, za něž vděčí Vašemu vznešenému bratrovi a Vám, vetkalo do hlubin jeho srdcí vděčnost, která ho poutá ke královské rodině. Jeho rozum - poučený zkušenostmi a svobodnou diskusí - mu říká, že jestliže staletí umístila Váš trůn do oblasti, které se vyhýbají bouřky [...], tak je to kvůli jeho štěstí stejně jako kvůli Vaší slávě. Jeho přesvědčení se tudíž shoduje s jeho povinností a ví, že nejposvátnější práva Vaší koruny jsou nejjistější zárukou jeho svobod a integrita Vašich prerogativů je nezbytnou pro zachování těchto práv.

Přesto se, Sire, mezi jednomyslnými pocity respektu a lásky, kterými Vás Váš lid zahrnuje, objevuje živé zneklidnění v duších, jež [...] by se mohlo, v případě pokračování, stát osudným pro jeho klid. Naše svědomí, naše čest, věrnost, kterou jsme Vám přísahali a kterou Vám budeme vždy zachovávat, nám přikazují, že je naší povinností sdělit Vám jeho příčinu.

Sire, Charta, za kterou vděčíme moudrosti Vašeho vznešeného předchůdce a jejíž dobrodiní Vaše Veličenstvo nepřestává upevňovat, ustanovila, že právem země je zasahovat do jednání o veřejných zájmech. Toto zasahování by mělo být, a vlastně je, moudře odměřeno, omezeno přesně vymezenými hranicemi a my nedovolíme nikdy, aby se je někdo odvážil překročit. Ale [...] to, že politické názory Vaší vlády jsou neustále konfrontovány s přáními Vašeho lidu, představuje nezbytnou podmínku pravidelného chodu veřejných záležitostí. Sire, naše loajalita, naše oddanost nás nutí Vám sdělit, že to takto nefunguje [lid není vyslyšen]. Nespravedlivá nedůvěra k citům a rozumu Francie se tak dnes stala základní myšlenkou administrativy. Váš lid je tím zarmoucen, je to pro něho potupné. Je zneklidněn, neboť jsou tím ohroženy jeho svobody! [...] Ne, sire, Francie už nechce více anarchii, stejně jako Vy nechcete despotismus; je hodna Vaší důvěry v její loajalitu, stejně tak jako chová důvěru k Vašim slibům.

Ať nejvyšší moudrost Vaší Výsosti rozhodne mezi těmi, kteří zneuznávají tolik klidný, tolik věrný národ, a námi, kteří přicházíme svěřit se Vám s bolestmi všeho lidu, jenž touží po ocenění a důvěře svého krále! Královská prerogativa vložila do svých rukou prostředky, kterými je možno zajistit mezi pravomocemi státu tuto konstituční harmonii, první a nezbytnou podmínku síly trůnu a velikosti Francie.

Adresse de la Chambre des députés au roi, 16 mars 1830. In: ROBERT, Jean-Louis (ed.): Histoire Contemporaine - Le XIXe siècle. Bréal 1995, s. 260.