Mirabeau: Běda privilegovaným třídám! (3. 2. 1789)

Ve všech zemích a ve všech dobách neúprosně pronásledovali aristokraté stoupence lidu. A když - nevím sice jakou shodou náhod - takový stoupenec povstal z nitra této aristokracie, byl to především on, kdo se uchýlil k většímu teroru (odvolávaje se na to, jak byl oklamán). Tak zemřel poslední z Gracchů - rukou patricijů. Smrtelně zasažen mrštil pěst prachu k nebi vzývaje mstivé bohy. Z prachu vzešel Marius - méně známí tím, že zničil Cimbry, než tím, že ukončil krutovládu v Římě.

Ale vy, občané, slyšte toho, kdo není zkažen vaším potleskem a uchovává jej ve svém srdci. Muž je silným tehdy, dosáhne-li jednoty vyrovnanosti; a šťastný pouze v době míru. Buďte odhodlaní, ne však neústupní; stateční, ne však prudcí; svobodní, ne však neukáznění; pohotoví, ne ale unáhlení. Nepřestávejte, pokud se nesetkáte s nevyhnutelnými překážkami, a i poté zůstaňte nepoddajní. Nenechte se oklamat sebeláskou a nezasahujte do vyváženého poměru jedince versus stát. Především urychlete, jak jen rychle můžete, dobu těch generálních stavů, která vás obžalovává z ústupků - čím ostřeji vás obžalovává, tím více se vaši žalobci obávají výsledků. Těch generálních stavů, které rozptýlí tolik nároků, které znovu nastolí tolik práv a napraví tolik zla, zkrátka těch generálních stavů, skrze které by se sama Francie měla regenerovat, jak si přeje sám panovník.

Po celou dobu mé veřejné kariéry jsem se neobával ničeho jiného než křivdy a provinění, kterých se mohu dopustit - vědom si svého svědomí a vyzbrojen svými zásadami - pokud se stane mým osudem vám sloužit hlasem a vynaloženým úsilím v národním shromáždění nebo pokud vám budu moci pomoci prosbami a modlitbami. Buďte si jisti, že mne planý křik, zlostné hrozby nebo urážlivý odpor nezastraší. Cožpak by mohl přestat v činnosti ten, kdo důrazně prosazoval mezi všemi muži Francie své názory týkající se národních záležitostí v době, kdy byly okolnosti naléhavé a hrozilo mnohem větší nebezpečí?

Nikdy! Žádná urážka nemůže potupit a srazit na zem mou trpělivost. Byl jsem, jsem a budu - dokonce i v hrobě - mužem svobody lidu, mužem konstituce. Jestli býti takovým, znamená býti mužem lidu, pak běda privilegovaným třídám! Čas privilegovaných jednou skončí, ale lid, ten je věčný!

Když vypukla Francouzská revoluce, byly síla a vliv řečnického umění vysoce ceněnými hodnotami. V době mnoha kritických událostí byla, jak potvrzuje Simon Schama ve své historii Francouzské revoluce „Občané“, schopnost ovlivňovat posluchače otázkou života a smrti, vítězství a prohry. Hlas veřejnosti byl sílou veřejnosti. Nejvlivnějším řečníkem prvních dvou let revoluce byl Honoré Gabriel Riquetti, comte de Mirabeau (1749-1791) - „smilný šlechtic“, který přijal roli bojovníka lidu. Tato role mu byla přidělena díky jeho třem projevům, které pronesl v Provence v roce 1789 a ve kterých útočil na moc urozených a požadoval větší zastoupení a vliv třetího stavu. Slavným ho učinil především útočný závěr jeho třetího projevu, který mu také zajistil rozhodující vliv v Paříži. „Díky němu pozvedá nový sociální řád svou hlavu a ukazuje svůj hněv a hrozby,“ podotkl dřívější ministerský předseda Louis Barthou. „Z jeho jazyka a postojů vystupuje pravý duch revoluce.“

MIRABEAU, Honoré: Woe to the Privileged Orders! In: MacARTHUR, Brian (ed.): The Penguin Book of Historic Speeches. London 1995, s. 153-154.