François-Xavier Joliclerc: Dopisy vojáka matce (1793-1794)

13. prosince 1793

Drahá matko,

ve všech dopisech nepřestáváš zdůrazňovat, že musíme odejít z armády, stůj co stůj. Tady jsou potíže a překážky, které jsou mi známy.

Za prvé, je těžké najít jiné místo, i přes obrovské sumy, které jsou poskytovány k tomuto účelu. Za druhé, právě byli povoláni do zbraně muži ve věku 18-25 let a povolání těch ve věku 25-35 se připravuje. Jakmile bychom se dostali domů, museli bychom se připravovat na návrat a litovali bychom peněz, které jsme utratili. Za třetí, když nás vlast volá na svou obranu, měli bychom uhánět jako se žene člověk za dobrým jídlem. Náš život, naše bohatství a všechny naše schopnosti nepatří nám. To vše patří národu, vlasti.

Vím dobře, že ty a všichni ostatní ve vesnici nesdílíte tyto pocity. Jste hlušší k nářkům potupené vlasti a vše, co pro ni děláte, je ve jménu síly. Ale já jsem byl vychován k uvědomělosti a myšlení a vždy jsem byl duchem republikán, i když jsem byl nucen žít v monarchii. Tyto principy lásky k vlasti, svobodě, republice nejenže našly porozumění v mém srdce, ale jsou tam hluboce zakořeněny a zůstanou tam tak dlouho, dokud se Nejvyšší bytosti zalíbí držet mě naživu.

I kdyby mě to stálo tři čtvrtiny majetku, abys mohla sdílet mé pocity se mnou, s radostí bych se s nimi rozloučil a považoval bych to za velmi malou oběť. Kdybys tak jednou mohla poznat cenu svobody a zapomenout na to nesmyslné lpění na materiálních věcech. […]

30. května 1794

[…] Co dělám? Jsem na svém místě, kde bych měl být. A každý dobrý muž, který ví, co by měl, běží na pomoc své zemi, jež je v nebezpečí. Kdybych tu měl zahynout, měla by ses z toho radovat. Může být pro člověka lepší oběti než zemřít pro vlast? Může člověk položit život za věc správnější, slavnostnější a čistější? Ne! Viděla bys mě raději umírajícího na stonku slámy na mé posteli v Froidefontaine [rodná vesnice] při práci s dřevem a kamenem?

Ne, drahá matko. Mysli na to, že jsem na svém místě a budeš utěšena. Jestli je ti tvé vědomí nějakým způsobem výčitkou, prodej i ten poslední kabát vlasti. Ona je naším jediným vládcem a je to ona, kdo nás řídí a dává nám štěstí. [...]

SHERMAN, Dennis a kol.: Western Civilization. Sources, Images, and Interpretations. Vol. II (since 1660), New York 1983, s. 87-88.