Deklarace Vídeňského kongresu týkající se zrušení obchodu s africkými černochy neboli zrušení obchodu s otroky (8. 2. 1815)

Velvyslanci mocností, které podepsaly Pařížskou dohodu dne 30. května 1814, shromáždění na konferenci se shodli na tom, že obchod známý pod názvem Obchod s africkými černochy byl osvícenými muži všech dob shledán odporující principům lidskosti a univerzální morálky.

Obchod se musel zrodit za zvláštních okolností a bylo obtížné mu okamžitě zamezit. Nyní dosáhl do bodu, kdy se jeho trvání zdá býti odporné. Nakonec se pozvedl ve všech civilizovaných zemích hlas veřejnosti za to, aby byl obchod s otroky zrušen co nejdříve, jak jen to bude možné.

Od té doby, co byly lépe poznány charakter a podrobnosti obchodu, a když zla všeho druhu, která ho doprovází, jsou již zcela odhalena, mnohé evropské vlády se rozhodly učinit mu přítrž a též všechny mocnosti vlastnící kolonie v rozličných částech světa postupně uznaly povinnost a nezbytnost ho zrušit - legislativními kroky, dohodami a jinými formálními zásahy.

Prostřednictvím článku - odděleného od poslední dohody uzavřené v Paříži - se Velká Británie a Francie zasadily spojit své zájmy na Vídeňském kongresu, aby se ve jménu všech křesťanských mocností vyslovily pro všeobecné a definitivní zrušení obchodu s černými otroky.

Velvyslanci shromáždění na kongresu nemohou lépe uctít své poslání, splnit svou povinnost a manifestovat principy, kterými se řídí jejich ctění vládcové, než tím, že se zasadí o splnění touhy skončit s touto metlou, která tak dlouho pustošila Afriku, ponižovala Evropu a ničila humanitu. Zasadí se o realizaci tohoto úsilí a vyhlásí ho ve jménu svých vládců.

Aby dosáhli takto chvályhodného cíle, jsou jmenovaní velvyslanci ve shodě v tom, že otevřou svá rokování prostřednictvím slavnostního prohlášení principům, jež jsou shrnuty v tomto díle.

V důsledku jednomyslného přičlenění jejich dvorů k principu, který byl vyhlášen ve výše zmiňovaném zvláštním článku Pařížské dohody, jsou zmocněni k tomuto aktu. A proto tváří v tvář celé Evropě vyhlašují, že vzhledem k všeobecnému zrušení obchodu s černými otroky - jakožto opatření přednostně hodného jejich pozornosti a podřizujíce se duchu doby a všeobecným principům jejich ctěných vládců - jsou zaujati upřímnou touhou přispět k co nejrychlejšímu a nejúčinnějšímu vyřešení tohoto opatření všemi prostředky, které mají k dispozici. Budou jednat užitím těchto prostředků s veškerou horlivostí a vytrvalostí, jaké jsou pro uskutečnění tohoto krásného a velkého cíle třeba.

Velmi dobře obeznámeni se smýšlením svých vládců, nepředpokládají, že o splnění některých ctihodných cílů nemohou usilovat bez odpovídající ohleduplnosti před svými zájmy, zvyky a předsudky, a proto již zmiňovaní velvyslanci současně uznávají, že tato všeobecná idea nedojde naplnění, dokud ji každá mocnost samotná nebude chápat jakožto řešení nejúčelnější pro definitivní zrušení obchodu s černými otroky. V důsledku toho bude ustanovení lhůty, do kdy musí být obchod všeobecně zastaven, předmětem jednání mezi mocnostmi. Je též dohodnuto, že nebude zanedbán žádný prostředek, kterým bude průběh jednání zajištěn a urychlen. Vzájemný závazek mezi připojivšími se vládci, který stanovuje toto prohlášení, nebude považován za splněný až do doby, kdy společné úsilí všech bude korunováno naprostým úspěchem.

Dávajíce tuto deklaraci na vědomost Evropě a všem civilizovaným národům na zemi, zmiňovaní velvyslanci vyhlašují zrušení obchodu s černými otroky a domnívají se, že by bylo dobré zapojit též všechny ostatní vlády a především ty, které již projevily stejné smýšlení, a zasadit se o získání jejich hlasu v této záležitosti. Jejich konečné vítězství bude jednou z nejkrásnějších památek století, které jej obklopuje a které se tak slavně uzavře.

Vídeň, 8. února 1815.

Talleyrand - Castlereagh - Stewart - Wellington - Nesselrode

C. Loewenhielm - Gomez-Labrador - Palmella

Saldanha - Lobo - Humboldt - Metternich

CLERCQ, Jules de (ed.): Recueil des traités de la France - II (1803-1815). Paris 1880, s. 450-452.