Arthur Young: Předrevoluční Francie (17. 10. 1787)

[…] Dnes jsem večeřel ve společnosti, jejíž konverzace byla zcela politická. Byla uveřejněna Requête au Roi pana de Calonna a všichni ji čtou a diskutují o ní. Jak se zdá, obecná shoda panuje v tom, že - aniž by se [Calonne] očistil od obvinění ze spekulace - zatížil značným břemenem ramena arcibiskupa z Toulouse, současného prvního ministra, pro nějž nebude jednoduché odvrátit útok. Oba tito ministři však byli všemi zavrženi jakožto absolutně neschopní čelit těžkostem tak náročného období. V onom kroužku se rozšířil názor, že jakási velká revoluce ve vládě na sebe nedá dlouho čekat, že tomu vše nasvědčuje. Velký zmatek ve financích spolu s deficitem, který je nemožné spravit bez generálních stavů království (nikdo neví, co by mohlo být výsledkem jejich shromáždění). Neexistující a ani nehledaný ministr, který by měl takový talent, aby nalezl jiné než pouze utišující léky; na trůně princ, jenž je pln výborných úmyslů, ale který nemá dostatek inteligence, aby v takový moment vládl bez ministrů; dvůr ponořený do radovánek a zahálky, komplikující nesnáze, místo aby se dal do hledání mnohem svobodnější situace; velký neklid ve všech vrstvách společnosti, která touží po změně, aniž by věděla co hledá a co si přeje; velký kvas svobody, zvětšující se každou hodinu od americké revoluce. To vše vytváří kombinaci okolností, které předznamenávají velký kvas a rozruch, jestliže se neobjeví u kormidla nějaký schopný člověk velikého talentu a neochvějné odvahy, který by dal směr událostem namísto toho, aby jimi byl unášen.

Je velice pozoruhodné, že při podobných konverzacích dojde vždy řeč na bankrot. Co se jej týče, objevuje se tato podivná otázka: Zapříčiní bankrot občanskou válku a totální pád vlády? Odpovědi, jež jsem na tuto otázku dostal, se mi zdají adekvátní. Opatření vedené schopnou, ráznou a pevnou osobností, by jistě nevedla ani k jednomu, ani k druhému. Ale stejná opatření, o které by se pokusil člověk jiného charakteru, by mohla způsobit obojí. Všichni se shodují na tom, že stavy království se nemohou sejít, aniž by následkem nebyla větší svoboda. Ale mezi lidmi, se kterými se stýkám, je jich tak málo, kteří mají správné představy o svobodě, takže vážně nevím, jakého druhu by vlastně byla nově nabytá svoboda. Nevědí ani, jak posoudit privilegia LIDU. A kdyby se postavení šlechty a duchovenstva revolucí ještě o něco posílilo, myslím, že by z toho vzniklo více škody než užitku.

YOUNG, Arthur: Voyages en France en 1787, 1788 et 1789. Tome I. Paris 1931, s. 192-194.

Celý cestopis je přístupný také:

http://www.ecn.bris.ac.uk/het/youngart/