August Röhling: Zkažená mravouka židů-talmudistů (1871)

Oddíl C. Zkažená mravouka židů-talmudistů. Bod 2. O vlastnictví. A) Světovláda.

Israel a božská velebnost znamenají totéž, i patří tedy židům celý svět. Talmud praví výslovně: „Trkne-li židův vůl vola cizincova, jest žid bez viny; trkne-li však cizincův vůl vola židova, zaplatiž cizinec škodu tím povstalou.“ Neboť písmo dí: „Bůh povstav, změřil zemi i odevzdal všecky goje židům; bůh poznal sedmero zákonů synů Noemových a protože neplnili jich, povstal a odevzdal majetek jejich Židům.“ Synové Noemovi jsou dle talmudu a dle rabínů všickni národové světa na rozdíl od synů Abrahamových. Rabbi Alba praví, že bůh dal židům moc nad hrdlem a statky všech národů. A talmud vypovídá na to: „Ukradne-li syn Noemův halíř, budiž usmrcen,“ a „zakazuje se synům Noemovým loupiti, a ač jest to způsob nejvyšších kněží, studuje-li syn Noemův sedmero zákonů, proto přec nezabráníš mu jinak krádež, než-li když ho zabiješ.“ Naproti tomu dovoleno jest židům činiti bezpráví gojům, protože psáno jest: „Svému bližnímu neukřivdíš,“ a ne „gojům neukřivdíš“. Oloupiti goje dovoluje se podle talmudu. „Nebudeš utiskovati nádeníků svého bratra, ostatní jsou vyjmouti.“ „Rabbi Aschi,“ praví talmud, „viděl révu vinnou a na ní hroznů hojně, i pravil služebníku svému: ,Jdi, přines mi hrozen, náleží-li réva gojimovi, patří-li židovi nepřinášej ji.´“ Přikázání „nepokradeš“ znamená, dle „orla“ Maimonida, že nemá býti okrádán žid. A jinde dodává týž „orel“, že jinověrce dovoleno jest okrádati. Zcela podle pravidla, an celý svět náleží židům, není tedy krádež krádeží. A řekne-li tedy talmudista: krásti jest hřích, vždycky myslí sobě, že žid krásti nemůže, že béře si to, což jeho jest; rozumí se, nakolik je mu to možno, jak daleko jeho moc sahá. Rabín může říci: okrásti žida a okrásti goje, obé zakazuje se, avšak myslí si, že nemůže být řeči o nějakém okradení goje. Pfefferkorn má úplně pravdu, povídá-li: „Majetek křesťanů jest dle talmudu opuštěný majetek, jako písek v moři a první, kdo si jej vezme, jest jeho vlastníkem.“

August Röhling, katolický kněz a profesor hebrejské literatury na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, v roce 1871 vydal v Praze protižidovský spis Der Talmudjude - Zur Beherzigung für Juden und Christen aller Stände dargestellt, který měl vzbudit zdání „vědecké práce“. Dokazoval v něm „morální zkaženost“ Židů a jejich „nebezpečnost“ pro křesťanskou společnost, odvolával se přitom na talmud a jiné hebrejské texty. Z valné části se jednalo o plagiát staršího protižidovského pamfletu Johanna Andrease Eisenmengera Entdecktes Judenthum (Berlín 1710). Během soudního procesu v roce 1885 prokázal rabín Samuel Bloch, že Röhling falšoval prameny a že jeho spis byl pouze neoriginální snůškou lží a pomluv.

ROHLING, August: Židé podle Talmudu. Na uváženou křesťanům a židům všech stavů. Praha 1876, s. 36-37.