Shibuzawa Eiichi, japonský podnikatel

Z knihy Vlastní životopis:

Podnikatelský svět kolem roku 1873, kdy jsem odešel z místa na ministerstvu financí, byl plný netečnosti. V dnešních podnikatelských poměrech [tj. v roce 1927, kdy Shibuzawa diktoval tento svůj životopis] je těžké si takové podmínky představit. Bylo zvykem respektovat úředníky a opovrhovat obyčejnými lidmi. Všichni nadaní muži vzhlíželi k vládním službám jako k nejvyššímu cíli života a řadoví studenti následovali jejich příkladu. Neexistoval prakticky nikdo, kdo by se zajímal o podnikání. Když se lidé potkali, diskutovali jen o věcech týkajících se státu nebo společnosti. Neexistovala žádná taková věc jako praktické podnikatelské vzdělání.

Říkalo se, že reformy Meidži měly přinést rovnost čtyř tříd obyvatelstva. Ve skutečnosti ti, kteří se zapojili do obchodu a průmyslu, byli stejně jako předtím považováni za prosté obyvatele měst, byli opovrhovaní a museli zůstat podřízeni vládním úředníkům. Věděl jsem, že takové podmínky by neměly trvat. Zkostnatělý systém tříd by neměl být tolerován. Měli bychom být schopni se navzájem respektovat a nedělat rozdíly mezi vládními úředníky a ostatními obyvateli. Pro národní blaho bylo důležité mít sílící zemi s bohatstvím, o které by se mohla opřít. Potřebovali jsme obchod a průmysl, abychom dosáhli cíle a stali se bohatým státem. Ač jsem toho nebyl hoden, přemýšlel jsem, že bych se v obchodu a průmyslu angažoval, abych pomohl pozvednout prosperitu státu. Možná jsem neměl talent, abych se mohl stát dobrým politikem, ale byl jsem přesvědčený, že bych mohl získat vliv v oblasti obchodu a průmyslu. […]

Ještě k otázce vývoje obchodu a průmyslu: cítil jsem, že vést firmu sám by bylo krokem zpátky, pro malé obchodní firmy bylo nutné spojit síly. Musely se slučovat a já se rozhodl tomuto úsilí věnovat energii. O zákonech upravujících slučování jsem přemýšlel, když jsem studoval ve Francii. Po svém návratu z Francie a před vstupem do vládních služeb jsem zřídil obchodní komoru ve Shizuoka, která měla sloužit v této zemi jako vzor pro slučování. Od té doby jsem neustále obhajoval výhody slučování.

Nejdůležitější věcí, kterou by člověk měl zvážit při zřizování podniku, je najít si ty správné lidi, kteří budou dohlížet na provoz. V prvních letech Meidži vláda také podporovala slučování podniků a zřizovala obchodní firmy a podniky soustřeďující se na rozvoj. Vláda se aktivně starala o záležitosti těchto firem a hleděla, aby byly zajištěny jejich nejrůznější potřeby. Přesto většina z těchto společností zkrachovala, protože jejich vedení bylo špatné. Jednoduše řečeno, vládě se nepodařilo najít pro vedoucí funkce ty správné lidi. S obchodem a průmyslem jsem neměl žádné zkušenosti, ale byl jsem pyšný na to, že mám v tomto oboru větší šanci na úspěch než většina politicky nezkušených lidí té doby.

Také jsem cítil, že je nutné zlepšit sociální postavení pracujících v oblasti obchodu a průmyslu. Například jsem začal studovat a praktikovat učení z „Vybraných spisů Konfucia“. Přestože bylo formulováno před více než dvaceti čtyřmi stoletími, poskytuje základy praktické etiky, kterými bychom se my všichni měli v každodenním životě řídit. Najdeme tam mnoho jedinečných poučení pro obchodníky. Například se tam říká: „Bohatství a respekt jsou to, po čem lidé touží. Ale jestliže se lidé nevydají tou správnou cestou, nemohou je získat. Lidé opovrhují chudobou a nízkým společenským postavením. Ale jestliže není nalezena ta správná cesta, člověk nemůže opustit postavení, kterého jednou dosáhl.“ Velmi jasně to ukazuje, jak se musí podnikatel v dnešním světě chovat. Proto - když jsem vstoupil do podnikatelského světa - moje zapojení do obchodu a průmyslu bylo v souladu s učeními z „Vybraných spisů“. Praktikoval jsem doktrínu jednoty vědomostí a činů.

Z knihy Můj názor na život:

V podstatě existují pouze dva typy lidí: ti, kteří o své existenci uvažují objektivně, a ti, kteří o ní uvažují subjektivně. Člověk s objektivním přístupem nazírá nejprve na společnost a až pak na sebe sama. Ego je přehlíženo až do té míry, že se člověk bez váhání obětuje pro společnost. Na druhé straně člověk se subjektivním přístupem si je ve všech situacích sobecky vědom existence ega a společnost přijímá až druhořadě. A to až tak, že je dokonce ochoten kvůli sobě obětovat společnost. […]

Dostali bychom se do situace, v níž k uspokojení stačí, když jsou si lidé navzájem kořistí. Jestliže se lidské srdce takto promění, pak konečným výsledkem bude tak sprosté chování, že zapomeneme na dobrodince, otočíme se zády k přátelům a zřekneme se milovaných. […]

Z knihy Nezávislost a soběstačnost:

Musíme si dát pozor na některé lidi, kteří mají sklon obhajovat názor, že je to právě individualismus nebo egoismus (jiko hon’i), který může přinést státu a společnosti nejrychlejší pokrok. Tvrdí, že pokrok vychází ze soutěže, kterou přináší individualismus, v němž každý jedinec soutěží s těmi ostatními. Ale tento názor vidí pouze výhody a opomíjí nevýhody, a proto nemohu tuto teorii podporovat. Společnost existuje a stát byl založen. Lidé touží po bohatství a uznání, jestliže bude těchto cílů dosaženo egoisticky, pořádek ve společnosti a stát budou narušeny. Lidé by neměli vést bitvy proti svým bližním. Proto věřím, že abychom spolu ve společnosti dobře vycházeli a sloužili státu, musíme za každou cenu opustit tuto myšlenku nezávislosti a soběstačnosti a zcela odmítnout egoismus.

Autorem ukázek je jeden z hlavních podnikatelů japonského reformního období Meidži. Po svém působení ve vládě vedl Shibuzawa Eiichi (1840-1931) přes sto podniků. Pocházel z úspěšné venkovské rodiny, jako průmyslník se obzvláště zaměřoval na tovární výrobu textilu. Také se aktivně účastnil stále hojnějších debat o západních hodnotách, které s ekonomickým životem souvisely.

SHERMAN, Dennis a kol.: Western Civilization. Sources, Images and Interpretation. Vol. II (since 1660), New York 1983.