Maximilien Robespierre: Nejvyšší bytost (Être suprême, 8. 6. 1794)

Francouzi, republikáni, konečně nadešel den - ještě nikdy neoslavovaný -, jenž francouzský lid zasvětil Nejvyšší bytosti. Nikdy mu svět, ten který stvořil, nenabídl takovou podívanou hodnou Jeho pozornosti. Viděl na zemi vládu tyranie, zločin a podvod. Teď vidí, jak celý národ bojuje se všemi utiskovateli lidské rasy a přerušuje své heroické úsilí, aby povznesl myšlenky a modlitby k velké bytosti, jež dala národu úkol podstoupit toto úsilí a silu jej dokončit.

Není to On, jehož nesmrtelná ruka vrývajíc do srdce muže zásady spravedlnosti a rovnosti, napsala rozsudek smrti tyranů? Není to On, kdo od počátku věků ustanovil republiku a nařídil na všechny časy a pro všechny lidi svobodu, dobrou víru a spravedlnost?

Nestvořil krále, aby pohltili lidskou rasu. Nestvořil kněze, aby nás zapřáhli jako ohavná zvířata k vozu králů a aby dávali světu příklady podlosti, pýchy, lakoty, proradnosti, zhýralosti a lži. Stvořil svět, aby potvrdil svou moc. Stvořil lidi, aby si jeden druhému pomáhali, aby se navzájem milovali a aby dosáhli štěstí tím, že budou čestní.

Je to On, kdo zasadil do srdce vítězného tyrana výčitky svědomí a strach a do srdce utiskovaného a nevinného klid a odvahu. Je to On, kdo ponouká spravedlivého muže, aby nenáviděl toho zlého a aby ten zlý muž respektoval toho spravedlivého. Je to On, kdo skromně zdobí čelo krásy, aby jej učinil ještě krásnější. Je to On, kdo způsobuje, že matčino srdce tluče něžně a s radostí. Je to On, kdo smyje slzy syna, který se tiskne k matčině hrudi. Je to On, kdo tiší neodbytné a něžné touhy před posvátnou láskou k vlasti. Je to On, kdo zahrnul přírodu půvabem, hojností a vznešeností. Vše to, co je dobré, je Jeho dílem, nebo je to On sám. Zlo náleží mravně zkaženému člověku, který utiskuje nebo nechává utiskovat své bližní.

Stvořitel přírody svazuje všechny smrtelníky nekonečným řetězem lásky a štěstí. Ať zhynou tyrani, kteří se jej pokusí zlomit!

Francouzi, republikáni, je na vás, abyste očistili zem, kterou oni pošpinili, a povolali zpět spravedlnost, kterou oni vyhnali! Svoboda a čest společně vyšly z božské hrudi. Jedna bez druhé nemůže žít.

Šlechetný lide, chceš zvítězit nad všemi nepřáteli? Konej spravedlnost a vyjadřuj úctu Bohu, tu jedinou úctu, které je hoden. Ó lidé, zachraňme se dnes sami, pod jeho ochranou. Zítra se vrátíme do boje se zhýralostí a tyrany. Ukážeme světu - stále na jeho počest - příklad moci republikánů.

Netvor, kterého geniální králové vrhli na Francii, se vrátil zpět do nicoty. Ať všechny zločiny a všechno neštěstí světa zmizí spolu s ním! Vyzbrojeni jeden po druhém dýkami fanatismu a jedy atheismu, králové vždy plánovali vyvraždit lidstvo. Když nejsou déle schopni mrzačit božství (Divinité) pověrčivostí, ztotožňovat se se svými zločiny, zkouší lid vyhnat ze země, aby tam sami mohli zločinně vládnout.

Ó lide, neboj se již jejich svatokrádežných spiknutí! Nemohou už vyrvat svět z hrudi jeho Stvořitele než litovat své vlastní srdce. Nešťastníci, pozvedněte oči k nebi! Hrdinové vlasti, vaše šlechetná oddanost není čiré bláznovství. I když vás nohsledové tyranů mohou zavraždit, není v jejich moci, aby vás zcela zničili. Ať jsi kdokoliv, stále si nemůžeš ponechat své vznešené myšlenky pro sebe. Můžeš vázat svůj pomíjivý život s Bohem a nesmrtelností. Ať příroda znovu použije všechnu svou nádheru a rozum ať se zmocní celé říše! Nejvyšší bytost není zničena.

Je to především rozum, co by naši provinilí nepřátelé chtěli vyhnat z republiky. Jen rozumu je dáno, aby posílil blahobyt říše. Je to na něm, aby nám zaručil odměnu za naši odvahu. Spojme tedy rozum s našimi činy. Buďme seriózní a rozvážní ve všech svých úvahách jako muži, kteří se starají o zájmy světa. Buďme horliví a neústupní ve svém hněvu proti intrikujícím tyranům, zachovejme klid v nebezpečí, buďme trpěliví v práci, neúprosní při oplácení msty, skromní a ostražití při úspěchu. Buďme šlechetní k dobru, soucitní k nešťastným, neúprosní ke zlu, spravedliví ke všem. Nespoléhejme se na pouhý blahobyt a na vítězství bez překážek, také ne všechno záleží na štěstí nebo na zvrácenosti ostatních. Vše stojí na naší vytrvalosti a ctnosti, to jsou jediní spolehliví ručitelé naší nezávislosti. Rozdrťme spolek neznabohů vznešeností našeho charakteru než silou našich paží.

Francouzi, bojujete s králi, vy jste proto hodni toho, abyste vzdali čest božství (Divinité), bytosti všech bytostí, stvořiteli přírody. Tupý otrok, prostý pomocník despotismu, podlý a krutý aristokrat tě uráží právě vzýváním tvého jména, ale obhájci svobody se ti mohou poddat a odpočívat s důvěrou na tvé otcovské hrudi. Bytosti všech bytostí, není třeba, abychom se na tebe obraceli s nespravedlivými modlitbami. Ty znáš ta stvoření, která ti procházejí rukama. Jejich potřeby neuniknou tvé pozornosti stejně tak jako tajemství jejich tajných myšlenek. Nenávist špatné víry a tyranie hoří v našich srdcích spolu s láskou ke spravedlnosti a vlasti. Naše krev proudí pro lidskost. Uzři naši modlitbu. Uzři naše oběti. Uzři náš obdiv, který ti nabízíme.

ROBESPIERRE, Maximilien: The Supreme Being. In: MacARTHUR, Brian (ed.): The Penguin Book of Historic Speeches. London 1995, s. 185-187.