Metternichova politika v roce 1820

Události, které se staly 8. března ve Španělsku, 2. července v Neapoli, katastrofa v Portugalsku, musely nutně vyvolat zrod hlubokého pocitu rozhořčení, neklidu a smutku v těch, kterým byl svěřen úkol dbát nad klidem států, ale zároveň jim daly pocítit, že je potřeba se sejít proto, aby společně jednali o způsobech, jak by se dalo zabránit veškerému zlu, jež ohrožuje Evropu. […]

Ministři, kteří mohli být v Opavě vybaveni pozitivními instrukcemi ze strany svých panovníků, se proto soustředili na pravidla, která je třeba zachovávat ve státech, jejichž vláda byla svrhnuta násilím, a na mírová nebo donucovací opatření, která by mohla přivést tyto státy zpět do náruče evropské aliance. […]

Neapolská revoluce se šíří stále více a více. Jelikož žádná revoluce nemůže ohrozit bezprostřednějším způsobem klid sousedních států a jelikož nelze očekávat promptní a neodkladný protiútok, došli jsme k přesvědčení, že je nutné zakročit proti Království obojí Sicílie podle principů daných výše.

Aby mohlo dojít ke smiřovacím opatřením, ministři jednající v Opavě se rozhodli pozvat krále obojí Sicílie na společnou schůzku v Laybachu. Cílem tohoto kroku nebylo nic jiného než odpoutat J. V. od vnějšího vlivu jakéhokoliv druhu a ustanovit tohoto panovníka prostředníkem mezi vzbouřeným lidem a státy, jejichž klid je tím ohrožován. Panovníci se rozhodli, že v žádném případě neuznají vlády, které by vznikly na základě otevřené revolty, a že nemohou jednat s nikým jiným než se samotným králem. Jejich ministři a jejich agenti v Neapoli dostali v tomto ohledu příslušné instrukce.

Francie a Anglie byly přizvány k účasti na tomto kroku a dá se čekat, že neodmítnou. […]

von MARTENS, Georg Friedrich: Nouveau Recueil de traités [...] depuis 1808 [...]. Díl V. Gottingue 1824, s. 592-595. In: ROBERT, Jean-Louis (ed.): Histoire Contemporaine - Le XIXe siècle. Bréal 1995, s. 160.