Darwin: O vzniku druhů přirozeným výběrem (1859)

Můžeme tedy míti za pravdě nepodobné, když vidíme, že variace člověku užitečné beze vší pochybnosti se vyskytovaly, že také jiné variace nějakým způsobem každé bytosti užitečné ve velkém a spletitém boji životním by se měly vyskytovati v mnohých po sobě následujících generacích? Pakliže takové variace se vyskytují, můžeme-liž pochybovati (vzpomeneme-li si, že mnohem více jedinců se rodí, než může na živu zůstati), že jedinci, mající jakousi přednost, byť i lehkou, před jinými, budou asi míti nejlepší čáku na živu se udržeti a svůj druh rozplemeniti. Na druhé straně můžeme míti za jisto, že každá variace v nejmenší míře škodlivá bude přísně vyhubena. Toto uchovávání prospěšných individuálních odchylek a variací a hubení těch, které jsou škodlivy, nazval jsem přirozeným výběrem, neboli přežitím těch nejschopnějších. Variace, které nejsou ani užitečné, ani škodlivé, nedotkne se přirozený výběr a zůstanou buď jako neustálený živel, jako třeba vidíme na jistých polymorfních druzích, neb konečně se ustálí vzhledem k povaze organismu a povaze podmínek.

[…]

Viděli jsme, že v každé zemi jsou to druhy náležející větším rodům, které nejčastěji poskytují odrůdy neboli vznikající druhy. To vpravdě mohlo býti očekáváno; neboť přirozený výběr působí tím, že jeden tvar má jakousi přednost před ostatními tvary v boji o bytí, bude hlavně působiti na ty, které právě mají jakousi přednost; a velikost nějaké skupiny ukazuje, že její druhy dohromady podědily po společném předku nějakou vlastnost. Pročež zápas o zplození nových a obměněných potomků se hlavně povede mezi většími skupinami, kteréž se všecky namáhají počtem vzrůsti. Jedna velká skupina bude pomalu zatlačovati jinou velkou skupinu, tenčiti počet jejích členů, a tak zmenšovati její vyhlídku na další variace a zlepšení. V téže velké skupině pozdější, lépe zdokonalené podskupiny rozvětvujíce se a osazujíce nová místa v hospodářství přírody, budou neustále směřovat k tomu, aby potlačily a vyhladily starší a méně zlepšené podskupiny. Malé a přetrhované skupiny a podskupiny posléze zmizí. Hledíce do budoucnosti můžeme napřed říci, že ty skupiny ústrojenců, které nyní jsou velké a vítězné a které nejméně jsou přerušované, po dlouhou dobu pokračovati budou ve svém vzrůstu. Leč, které skupiny konečně nabudou převahy, nikdo napřed nemůže říci; neboť víme, že mnoho skupin v největším rozsahu vyvinutých, nyní vyhynulo. Hledíme-li ještě do budoucnosti, můžeme říci, že následkem pokračujícího a trvalého vzrůstu větších skupin, množství menších skupin konečně docela vyhyne a nezanechá žádných obměněných potomků; že tudíž z druhů za jisté periody žijících, nesmírně málo jich zanechá potomky daleké budoucnosti.

DARWIN, Charles: O vzniku druhů přirozeným výběrem čili Zachováním vhodných odrůd v boji o život. Praha 1914, s. 71-72, 100-101.