François Furet: O konceptu buržoazní revoluce

[…] Uvedená racionalizace ještě neexistuje v Marxových dílech, která neobsahují systematickou interpretaci Francouzské revoluce. Jsou produktem zmateného setkání bolševismu s jakobinismem, který se živí z lineární koncepce lidského pokroku, vyznačeného oněmi dvěma následnými „osvobozeními“, zasunutými do sebe jako ruské matrjošky. V „marxistické“ vulgátě Francouzské revoluce jsou vedle sebe nenapravitelně zmateně položeny staré myšlenky příchodu nové doby, konstitutivní myšlenky samotné revoluce a rozšíření historického pole; to je pro marxismus typické. Marxismus skutečně - nebo řekněme, že ten marxismus, který proniká do historie revoluce spolu s Jaurèsem - přemisťuje těžiště závažnosti problému revoluce k ekonomičnu a sociálnu. Snaží se zakořenit v pokroku kapitalismu pozvolný společenský vzrůst třetího stavu, drahého historii období restaurace a dosazujícího apoteózy v roce 1789. Takto rozšířil současně na ekonomický život a na celé sociálno mýtus revolučního řezu: předtím byl feudalismus, potom nastal kapitalismus. Předtím byla šlechta, potom buržoazie. Protože však tyto teze nejsou ani dokazatelné, ani ostatně pravděpodobné a protože tak jako tak rozbíjejí kanonický chronologický rámec, marxismus se omezil na to, aby vedle sebe položil analýzu příčin, zaměřenou ekonomicky a sociálně, a vyprávění o událostech, napsané politicky a ideologicky. […]

Nuže koncept, který dnes ovládá revoluční historiografii, totiž koncept buržoazní revoluce, se mi jeví v tom, jak je přijímán, ani ne tak jako koncept, nýbrž jako maska, pod níž se skrývají ony dva předpoklady: nutnost události a přeryv času. Koncept nebo maska prozřetelnosti, která smiřuje všechny roviny historické skutečnosti a všechny aspekty Francouzské revoluce. Skutečně by měly být události let 1789-1794 nadány schopností porodit současně na ekonomické rovině kapitalismus, v sociálním a politickém řádu převahu buržoazie a k tomu ideologické hodnoty, o nichž se předpokládá, že jsou s tímto řádem spojeny. Na druhé straně odkazují k fundamentální úloze buržoazie jako třídy v odvíjení revoluce. A tak nejasná představa o buržoazní revoluci označuje jak určitý historický obsah, tak historického činitele, jež se společně rozvíjejí v nevyhnutelné explozi oněch několika let konce 18. století. Tato představa poskytuje „dílu“, jež je chápáno jako nevyhnutelné, perfektně přizpůsobeného činitele. „Sociální“ interpretace Francouzské revoluce korunuje metafyziku podstaty a osudovosti tím, že systematizuje radikální řez mezi dříve a potom.

FURET, François: Promýšlet Francouzskou revoluci. Brno 1994, s. 21, 27.