Reformy Tanzimat v Osmanské říši (1839 a 1856)

I. Říšský výnos ze 3. listopadu 1839:

Celý svět ví, že v prvních dnech Osmanské říše byly vždy zákony říše a slavná pravidla Koránu ctěny. V důsledku toho říše získala na síle i na velikosti a všichni její poddaní bez výjimky dosáhli nejvyššího stupně klidu a prosperity. V minulých 150 letech se však objevila série nehod a rozličných příčin, které způsobily, že posvátné zákony, ani pravidla z nich vycházející, nebyly dodržovány a dřívější síla a prosperita se změnily na slabost a chudobu; s nedodržováním zákonů ztrácí říše stabilitu.

Od našeho nástupu na trůn máme stále na paměti respekt, vážnost a důležitost veřejného blaha, zlepšení stavu našich provincií, úlevy a podporu obyvatelstva. Pokud vezmeme v úvahu geografickou polohu Osmanské říše, úrodnost její půdy, zručnost a vzdělanost jejích obyvatel, jsme přesvědčeni, že usilovným hledáním účinných prostředků a způsobů dosáhneme, s pomocí Boha, výsledků a úspěchu během několika let. Plni přesvědčení - s pomocí Nejvyššího a za podpory proseb našeho Proroka - usilujeme o zřízení výkonné státní správy v provinciích tvořících Osmanskou říši. Docílíme toho díky novým institucím.

Tyto instituce musí být realizovány především v rámci tří sektorů, jimiž jsou: 1. Záruky zajišťující dokonalou ochranu našich poddaných samotných, jejich cti a majetku. 2. Řádný systém vyměřování a vybírání daní. 3. Stejně tak pravidelný systém odvodů k vojsku a délky vojenské služby. [...]

Od nynějška nadále bude každý proces s obviněným veden veřejně v souladu s Božským právem a nikdo nesmí, po dobu než je vyhlášen rozsudek, ani poté co je ukončeno vyšetřování a výslech, usilovat o život obžalovaného otravou či jiným způsobem.

Nikomu není dovoleno napadnout a pošpinit čest někoho jiného.

Každému je dovoleno vlastnit majetek jakéhokoliv druhu a disponovat s ním ve vší volnosti, přičemž mu v tom nesmí nikdo bránit; tak například nevinný dědic zločince nebude zbaven svých zákonných práv a majetek zločince nebude moci být zkonfiskován.

Tyto říšské výnosy se vztahují na všechny naše poddané, ať už patří k jakémukoliv vyznání či sektě; mohou jich užívat bez výjimek. Proto také zaručujeme patřičnou ochranu obyvatel naší říše, i jejich cti a majetku, jak je jim zaručeno v textu našeho zákona. [...]

Všichni státní zaměstnanci říše obdrží odpovídající platy a platy těch, jejichž služba nebyla do dnešní doby dostatečně uhrazena, budou stanoveny. Zavazujeme se vydat zákon namířený proti zvýhodňování a upřednostňování některých osob při jmenování do úřadů, což Božský zákon odsuzuje a co je pokládáno za jednu ze základních příčin rozkladu říše.

II. Říšský výnos z 18. února 1856:

Ať se stane tak, jak je zde dáno. […]

Je mým přáním a touhou obnovit a rozšířit nové instituce zřízené se záměrem vytvořit stav věcí slučujících se s důstojností a vážností mé říše a - [...] za laskavé a přátelské podpory velkých mocností a vznešených spojenců, [...] a v souladu s Tanzimatem [...] je dnes potvrzuji a sjednocuji. Budou přijata účinná opatření, aby bylo dosaženo patřičných výsledků.

Všechna privilegia a všechny církevní výsady, udělené již dříve mými předchůdci komunitám křesťanského či jiného nemohamedánského vyznání, jsou nyní opět potvrzeny a mají být nadále zachovávány. […]

Každý rozdíl či označení směřující k povyšování jedné třídy poddaných mé říše nad třídu jinou, ať již z důvodů náboženských, jazykových nebo rasových, bude vymazán ze správních zápisů a listin. Proti používání urážlivých či útočných termínů nebo označení, ať již mezi jednotlivci či autoritami, budou bojovat zákony.

V mé říši je dovoleno vyznávat jakékoliv náboženství a žádnému z mých poddaných nesmí být bráněno v jeho víře a jejím provozování. [...] Nikdo nemůže být nucen ke změně vyznání [...] a [...] všem mým poddaným, bez rozdílu národnosti, musí být dovoleno vykonávat zaměstnání. [...] Všichni mí poddaní, bez rozdílů, musí být přijímáni do vojenských i civilních státních škol. [...] A mimo to je každé komunitě povoleno zřídit veřejnou školu zaměřenou na přírodní vědy, umění a průmysl. [...]

Veškeré spory a žaloby obchodního nebo kriminálního charakteru mezi mohamedánem a křesťanem nebo jiným nemohamedánem nebo mezi křesťanem a jiným nemohamedánem musí být řešeny smíšeným tribunálem. Řízení musí být veřejné a jednotlivé strany musí být konfrontovány, mohou dát předvolat svědky, jejichž svědectví proběhne pod přísahou a podle náboženských zákonů jednotlivých sekt. [...]

Organizace a vedení policie [...] budou upraveny tak, aby zajišťovaly mírumilovným a poklidným poddaným mé říše větší záruku ochrany jejich osob a majetku. [...] Křesťané či jiní poddaní nemohamedánského vyznání [...] podléhají, stejně tak jako mohamedáni, povinnosti vojenského odvodu. Zákon dovoluje výjimky v případě zastoupení náhradníkem či získání osvobození.

Daně budou vybírány podle zásad platných pro všechny poddané říše, bez rozdílu třídy nebo druhu vyznání.

Byl vydán zvláštní zákon týkající se rozpočtu příjmů a výdajů státu, který bude každoročně sestavován a zveřejňován, a tento zmíněný zákon musí být přísně dodržován. [...]

Byla přijata opatření týkající se vytvoření bank a jiných podobných institucí tak, aby byla reforma provedena také na poli měnového systému a finanční soustavy. Byly taktéž vytvořeny fondy mající na starost rozmnožování a získávání materiálního bohatství říše.

Byly učiněny kroky k vytvoření cest a kanálů, které mají zajistit vyšší schopnost komunikace a dopravy a které mají přispět k získávání zdrojů bohatství mé říše.

Taková jsou má přání a nařízení, a Ty, velký vezíre, podle zvyku zajisti vydání tohoto výnosu v hlavním městě stejně tak jako ve všech částech říše. A přijmi nezbytná opatření a pozorně dohlédni na to, aby všechna nařízení v něm obsažená byla od nynějška dodržována s nejvyšší možnou přesností.

STEARNS, Peter N. - GOSCH, Stephen S. - GRIESHABER, Erwin P.: Documents in World History. Vol. 2, New-York 2003, s. 189-192.