Kontrarevoluce a emigrace

21. 11. 1791 - Koblenz

Vypadá to, že bývalé Versailles byly přeneseny do místa pobytu králových bratrů. Jejich dvůr je oslňující - mají kanceláře, oddělení zahraničních věcí, finanční oddělení, válečné oddělení. Všichni emigranti jsou plni důvěry a ta se jeví jako oprávněná. Když nepřijde pomoc ze zahraničí, pro mnohé to bude znamenat bídu, drahotu živobytí, nepořádky a hrůzy, které se páchají beztrestně ve všech koutech království. Nespokojenost takřka obecná a stále rostoucí povede ke kontrarevoluci. A dá se předpokládat, že národ znovu povolá prince se stejnou vehementností jako Angličané povolali Stuartovce po smrti Cromwella.

Gazette politiques et littéraire de Luxembourg.

24. 11. 1791 - Koblenz

Emigrace je nadále natolik početná, že princové se mohou vlastně jaksi obejít bez cizí pomoci a znovu nastolit pořádek ve Francii sami. Jak jim může revoluční strana odolat? Počet Francouzů, kteří volají své osvoboditele, se zvětšuje ze všech stran: nespokojenost propuká ve všech provinciích a lidé mají dost zbytečného čekání na štěstí vykoupené tolika zločiny, slzami a krví, které - jak se zdá - mizí navždy. To se máme obávat národních gard, jež se z velké části skládají jen z hromady mužů bez disciplíny, bez znalostí válečného umění a bez důstojníků? O stálé armádě lze stejně pochybovat; voják, který zběhl, se vrátí ke své povinnosti poté, co spatří francouzskou armádu v čele s Bourbony; a věrný voják se nemůže dočkat okamžiku, kdy přispěchá pod jejich vlajku.

Vojsko, kterým princové disponují, je odhadováno na 20 000 mužů. Počet emigrantů, kteří jsou ozbrojeni nebo kteří jsou ve stavu bojovat, není tak velký - může jich být kolem 50 000. Tedy 70 000 mužů, z nichž většina jsou šlechtici a zkušení důstojníci, plni ctností a zvláště cti.

Gazette politiques et littéraire de Luxembourg.

17. 10. 1792 - Luxembourg

Počet emigrantů, kteří procházejí tímto městem, je téměř nekonečný. Jedni se vydávají směrem k Limbourgu a Liège, druzí k Německu. Velká část těchto nešťastníků, jejichž majetek je jen průměrný (a kteří jsou téměř u konce s penězi), se rozhodla vrátit se do Francie. Říkají, že zahynout bídou v cizí zemi, nebo být pověšen ve vlasti vyjde téměř nastejno.

Gazette politiques et littéraire de Luxembourg.

23. 3. 1793 - Luxembourg

Monseigneur,

zachování armády Vaší Jasnosti udělalo velký dojem na naše nešťastné emigranty, byli potěšeni zvláštními ohledy Jeho Výsosti císaře vůči té, které za tolik vděčili [...]

Ti, kteří měli to štěstí, že v posledním tažení bojovali pod Vaším velením, jsou Vám opět k dispozici, někteří z nich už odjeli; ale ti, kteří neměli tuto čest, se obávají, že nový způsob organizace, jehož detaily nám nejsou známy, by mohl zabránit jejich přijetí. Prosíme proto Vaši Jasnost, aby nám dala pokyny, a ujišťujeme ji o oddanosti, s níž budeme sloužit pod jejím velením.

S nejhlubší úctou k Vaší Jasnosti, Pane, nejpokornější a nejoddanější služebník

Pouilly

Dopis barona Alberta-Louis de Pouilly princovi Condé. Musée du Condé au Château de Chantilly, Z/LXXIX-333.

Marquis de Toustain:

Několik francouzských rodin uteklo do Bayreuthu tehdy, když se republikánské armády zmocnily Nizozemí a vstoupily do Německa. Mezi těmito rodinami se nacházela rodina baronky de Pouilly, která bydlela pod jednou střechou s Madame de Vioménil, svou velkou přítelkyní. Nešťastní emigranti většinou přišli do této země zbaveni všeho, ke cti obyvatel a pruské vlády je třeba říct, že zde našli vše potřebné pro živobytí. Pruský král zařídil některým z nich ubytování stejně jako dříví na topení, obyvatelé dbali na to, aby kupovali jejich díla a objednávali jiná. Těm, kterým nemoc či stáří zabránily pracovat, přišli na pomoc a dělali to delikátně, což v mnohém přispělo k jejich dobrým skutkům. Madame de Pouilly mě ujistila, že když přišla se svou rodinou a svou suitou, skládající se z 9 osob, neměla víc než čtyři louis, všechny však živila několik let, a to jen svou prací, prací svých dětí a lidí, kteří jí byli věrní. […]

Od té doby, co jsem opustil Francii, [...] jsem neotevřel knihu. Bylo však třeba dál kultivovat mou výchovu přerušenou v momentě, když jsem opouštěl Francii, tím spíš, že 7 tažení mi dalo zapomenout i té troše, kterou jsem se naučil. Během oněch 10 měsíců v Bayreuthu jsem tedy hodně četl. Jelikož jsem nenašel profesora ruštiny, studoval jsem polštinu. […]

Zima roku 1798 byla v Bayreuthu velice příjemná. Kromě speciálních slavností se konaly každý den schůzky mužů v pěkném lokálu - kterému se říkalo Casino -, a kde býval pro členy jednou týdně bál, na který nás zvali.

TOUSTAIN, Victor-Louis-Alexandre de: Mémoires du Marquis de Toustain (1790-1823). Paris 1933, s. 108, 109, 113.