Anglo-ruské soupeření v Afghánistánu (1885)

Ze vzpomínek afghánského emíra Abdurrahmána-chána.

[...] Tou dobou ruské vojsko rychle postupovalo vpřed a 13. března 1885 se soustředilo v Kazal-tep a opevnilo toto místo. Afghánská armáda byla rozložena v Ak-tep podél levého břehu Amu-Darji. [...] 30. března byla ruská a afghánská vojska mezi sebou položena na vzdálenost jedné míle. [...] 29. března poslal generál Komarov afghánskému generálovi oznámení, aby odsunul své oddíly na pravý břeh řeky, jinak že dojde k bitvě, neboť Rusové zaútočí na afghánské vojsko. Angličtí důstojníci pohraniční komise i vojáci do poslední minuty všemožně ujišťovali důstojníky mé armády, že Rusové na ně nesmějí zaútočit, pokud setrvají v postavení. A jestli na ně Rusové zaútočí, budou tím narušeny konvence existující mezi Ruskem a Anglií, a v tom případě budou Rusové povolání k odpovědnosti. Můj generál [...], jemuž jsem přikázal nečinit nic proti radám anglické komise, zůstal ve svém postavení, uklidněn sliby anglických důstojníků.

Následujícího dne, 30. března, zaútočila celá brigáda ruské armády na nevelký afghánský oddíl. Když se o tom angličtí důstojníci dověděli, dali se hned i se všemi svými vojáky a celou suitou na útěk do Heratu. Generál [...] i ostatní afghánští důstojníci připomínali těm anglickým jejich ujišťování, že Rusové nesmějí útočit na afghánskou pozici a že pokud se to stane, zbývá Afgháncům obrátit se o pomoc k Angličanům. Vzhledem k daným ujištěním neměli tedy Angličané ponechat Afghánce utkat se s Rusy jeden proti jednomu. Avšak nic z toho útěk Angličanů nezastavilo. [...] Slyšel jsem svědectví, i když nemohu vzít na sebe zodpovědnost nakolik jsou pravdivá, že angličtí vojáci a důstojníci byli tak vylekaní a nervózní, že utíkali v divokém zmatku, a ani nebyli s to odlišiti přátele od nepřátel. Následkem zimy přišli na útěku pádem z koně o život i mnozí z chudých domorodých „průvodců“ anglické komise. [...]

To zapůsobilo na afghánský lid takovým účinkem, že v jeho očích zůstala anglická prestiž navždy poskvrněna. […]

Chrestomatija po novoj istorii II, 1870-1918. Moskva 1953, s. 213-214. In: SKOUPÝ, Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918). Olomouc 1992, s. 63-64.