Dohoda mezi Ruskem a Velkou Británií o Persii, Afghánistánu a Tibetu (31. 8. 1907)

Dohoda o Persii:

Čl. 1. Vlády Ruska a Velké Británie, jež se navzájem zavázaly respektovat územní celistvost a nezávislost Persie a upřímně si přejí udržet v celé zemi pořádek a zajistit její mírový rozvoj a rovněž tak zajistit natrvalo stejné výhody pro obchod i průmysl všech ostatních národů, majíce na zřeteli, že každá z nich má z důvodů zeměpisných a hospodářských zvláštní zájem na udržení míru a pořádku v určitých perských provinciích, jež sousedí jednak s ruskou hranicí a jednak s hranicemi Afghánistánu nebo Balúčistánu, a hodlajíce se uvarovat všech záminek ke konfliktu mezi vzájemnými zájmy ve zmíněných perských provinciích, se dohodly na těchto zásadách:

Velká Británie se zavazuje, že nebude vymáhat pro sebe ani ve prospěch britských poddaných či poddaných některé třetí mocnosti jakékoliv koncese politického nebo obchodního charakteru, jako jsou koncese železniční, bankovní, telegrafní, silniční, dopravní, pojišťovací atd., na druhou stranu od čáry vedené od Kasre Šírín přes Isfahán, Jazd a Chakk do styčného bodu rusko-afghánsko-perské hranice. Nebude se ani přímo, ani nepřímo protivit požadavkům o zavedení podobných koncesí v této oblasti, pokud je bude podporovat ruská vláda. Tímto se považuje za dohodnuté, že výše uvedené provincie patří do oblasti, kde se Velká Británie zavazuje nevymáhat zmíněné koncese.

Čl. 2. Rusko se zavazuje, že nebude vymáhat pro sebe ani ve prospěch ruských poddaných či poddaných některé třetí mocnosti jakékoliv koncese politického nebo obchodního charakteru, jako jsou koncese železniční, bankovní, telegrafní, silniční, dopravní, pojišťovací atd., na druhou stranu od čáry vedené od afghánské hranice přes Gazik, Bírdžand a Kermán do Bender Abbásu. Nebude přímo ani nepřímo protivit požadavkům o zavedení podobných koncesí v této oblasti, pokud je bude podporovat britská vláda. Tímto se považuje za dohodnuté, že výše uvedené provincie patří do oblasti, kde se Rusko zavazuje nevymáhat zmíněné koncese. […]

Dějiny Sovětského svazu a československo-sovětských vztahů v dokumentech. Díl III., Praha 1966, s. 72-73. In: SKOUPÝ, Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918). Olomouc 1992, s. 120-121.

Dohoda o Afghánistánu:

Čl. 1. Vláda Jeho britské královské Milosti prohlašuje, že nechce měnit politický status Afghánistánu. Mimoto se vláda Jeho britské Královské Milosti zavazuje užívat svého vlivu v Afghánistánu v mírovém duchu a ani sama nepodnikne v Afghánistánu kroky, které by ohrožovaly Rusko, ani k nim nebude podněcovat Afghánistán.

Ruská carská vláda za svou stranu prohlašuje, že uznává postavení Afghánistánu mimo sféru ruského vlivu a zavazuje se, že ve všech svých politických kontaktech s Afghánistánem bude využívat prostřednictví britské vlády Jeho královské Milosti; rovněž se zavazuje, že nevyšle do Afghánistánu žádného diplomatického zástupce. [...]

Čl. 4. Vlády Velké Británie a Ruska prohlašují, že vůči Afghánistánu uznávají zásadu rovného jednání v oblasti obchodu. Dohodly se, že všechny výhody, jaké budou v budoucnosti přiznávány kupcům anglickým a anglo-indickým, se budou vztahovat rovněž na ruský obchod a ruské kupce. Jestliže si rozvoj obchodu vynutí ustanovit obchodní zástupce, obě vlády se dohodnou na potřebných opatřeních respektujíce suverénní práva emírova. […]

Dohoda o Tibetu:

Vlády Velké Británie a Ruska uznávají suverénní právo Číny na Tibet a uváživše, že Velká Británie je s ohledem na svou zeměpisnou polohu zvláště zainteresována, aby všeobecná forma vnitřních poměrů v Tibetu byla plně udržena, shodly se na následující smlouvě:

Čl. 1. Obě vysoké smluvní strany se zavazují chránit teritoriální celistvost Tibetu a zdržovat se vměšování do jeho vnitřní správy.

Čl. 2. V souladu s přijatou zásadou suverenity Číny nad Tibetem se Velká Británie a Rusko zavazují, že budou s Tibetem jednat pouze prostřednictvím čínské vlády. Tento závazek ovšem nevylučuje bezprostřední styky mezi anglickými obchodními zástupci a tibetskými úřady. [...]

Čl. 3. Vlády britská a ruská se každá za svou stranu zavazují, že nebudou vysílat své představitele do Lhasy.

Čl. 4. Obě vysoké smluvní strany se zavazují, že se nebudou v Tibetu ucházet ani nabývat, ať už na svůj účet, či ve prospěch svých poddaných, žádné koncese železniční, silniční, telegrafní a důlní či žádných jiných práv. […]

Teksty źródłowe do nauki historii w szkole. Warszawa 1960, č. 40, s. 37-38. In: SKOUPÝ, Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918). Olomouc 1992, s.121-122.