Z ústavy Japonského císařství (11. 2. 1889)

I. O císaři

Čl. 1. Japonskému císařství vládne po věčné časy císařská dynastie.

[…]

Čl. 3. Osobnost císaře je posvátná a nedotknutelná.

Čl. 4. Císař, hlava státu, disponuje nejvyšší mocí a uskutečňuje ji způsobem odpovídajícím ustanovením této ústavy.

Čl. 5. Zákonodárnou moc císař realizuje v souladu s parlamentem říše.

Čl. 6. Císař potvrzuje zákony a nařizuje jejich zveřejnění a provádění.

Čl. 7. Císař svolává říšský parlament, zahajuje, ukončuje, odročuje jeho zasedání a rozpouští sněmovnu poslanců.

Čl. 8. V případě naléhavé nezbytnosti může císař svou mocí zachovávat bezpečnost společnosti a odstraňovat společenské pohromy, v mezidobí zasedání parlamentu může vydávat císařská nařízení, jež mají moc zákona. Tato císařská nařízení musí být předložena při nejbližším zasedání parlamentu, a pokud je parlament neschválí, musí je vláda prohlásit za neplatná.

Čl. 9. Císař vydává nebo přikazuje vydávat nařízení nezbytná pro naplňování zákonů, zachovávání společenského klidu a pořádku a pro podporu blahobytu poddaných. Taková nařízení nemají v žádném případě pozměňovat platné zákony.

Čl. 10. Císař stanoví organizaci různých oborů státní správy, jmenuje a propouští všechny civilní úřední osoby a vojenské hodnostáře a určuje jejich platy, pokud tato ústava i jiné zákony nepředjímají zvláštní výjimky.

Čl. 11. Císař je nejvyšším velitelem pozemní armády a námořních sil.

Čl. 12. Císař ustanovuje organizaci a početní složení armády a námořních sil v době míru.

Čl. 13. Císař vyhlašuje válku, sjednává mír a uzavírá smlouvy.

Čl. 14. Císař vyhlašuje stav obležení. Podmínky vyhlášení a platnost stavu obležení se stanoví zákonem.

Čl. 15. Císař propůjčuje šlechtictví, hodnosti, řády a jiná vyznamenání.

Čl. 16. Císař má právo vyhlašovat amnestii, udílet milost, snižovat trest a právně rehabilitovat.

II. O právech a povinnostech příslušníků státu

[…]

Čl. 19. Každý japonský státní příslušník, splňující podmínky vyžadované zákony a předpisy, má přístup k civilním i vojenským hodnostem a k zastávání veškerých veřejných funkcí.

Čl. 20. Všichni příslušníci japonského státu jsou povinni službou v armádě a námořních silách v souladu se zákonnými ustanoveními.

Čl. 22. Příslušníkům japonského státu se uděluje svoboda volby i změny místa bydliště v mezích stanovených zákonem.

Čl. 23. Nikdo z japonských státních příslušníků nepodléhá věznění, žalářování, povolání k výslechu ani trestu jinak než v souladu se zákony.

Čl. 24. Žádný z japonských státních příslušníků nemůže být zbaven práva být souzen soudci, které stanovuje zákon.

Čl. 25. Bez souhlasu japonského občana není dovoleno vstupovat do jeho obydlí, ani je podrobit prohlídce, až na výjimky stanovené zákonem.

Čl. 26. Listovní tajemství je nedotknutelné, až na výjimky stanovené zákonem.

Čl. 27. Vlastnictví každého japonského státního příslušníka je nedotknutelné. Výjimky, nezbytné v zájmu společenského užitku, se stanovují zákonem.

Čl. 28. Všichni příslušníci japonského státu užívají svobody náboženského vyznání v mezích slučitelných se společným klidem a pořádkem a také s jejich občanskými povinnostmi.

Čl. 29. Japonští státní příslušníci požívají v zákonem stanovených mezích svobodu slova, tisku, shromažďování a spolčování.

Čl. 30. Mají právo podávat petice s podmínkou zachování forem uctivosti a v souladu s tomu odpovídajícími zvláštními pravidly.

III. O říšském parlamentu

Čl. 33. Parlament říše se skládá ze dvou sněmoven: sněmovny pairů a sněmovny poslanců.

Čl. 34. Sněmovna pairů v souladu s výnosem o sněmovně pairů se skládá ze členů císařské rodiny, z nositelů šlechtických titulů a z osob do ní jmenovaných císařem.

Čl. 35. Sněmovna poslanců sestává ze členů volených lidem ve shodě s ustanoveními volebního zákona.

[…]

Čl. 38. Obě sněmovny provádějí hlasování o předlohách zákonů předkládaných vládou. Každá z nich má mimoto právo zákonodárné iniciativy.

[…]

Čl. 41. Říšský parlament je svoláván každoročně.

[…]

Čl. 45. V případě rozpuštění parlamentu státním výnosem se vypisují nové volby.

[…]

Čl. 47. V jedné i druhé sněmovně se rozhodnutí přijímají absolutní většinou hlasů. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy.

[…]

Čl. 52. Nikdo ze členů jedné či druhé sněmovny nemůže být pohnán k odpovědnosti mimo sněmovnu za názory, které ve sněmovně vyjádřil, nebo za důvěrnost, kterou v ní vyslovil. Jestli však přece sám člen sněmovny zveřejnil své názory v projevech, v tisku, v písemnostech nebo jakýmkoliv jiným způsobem, tu je podřízen ustanovením obecného práva, vztahují se na něho obecně platné zákony.

Čl. 53. Nikdo ze členů jedné či druhé sněmovny nemůže být uvězněn v době zasedání bez souhlasu té sněmovny, k níž náleží, s výjimkou případů zadržení na místě přestupku nebo zločinů spojených s vnitřními či vnějšími nepokoji.

Chrestomatija po istorii gosudarstva i prava zarubežnych stran. Moskva 1984, s. 276-278. In: SKOUPÝ, Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918). Olomouc 1992, s 39-42.