William Gladstone: Požehnaný závěr blahobytu a spravedlnosti, svobody a míru (5. 12. 1879)

Nuže, pánové, jaký je tedy celkový závěr této kritiky, kterou se zabývám od té doby, co jsem přišel do Skotska? Nemám žádnou moc ji dostatečně vést, cítím to víc než kdokoliv jiný, nemohu ji dokončit bez vysvětlení a objasnění alespoň některých skutečností, které má znát národ. Jaký je ten celkový závěr? Podívejme se na to společně. Použiji k tomu nejméně slov. Máme v nepořádku finanční prostředky; zákonodárství nesnesitelně zaostává, naše čest je zpochybněna nedodržováním mezinárodního práva; veřejnost je popuzena zničením důvěry; vztahy s Ruskem, které se navíc odcizuje, se zhoršily. Turecko je spřátelená země, jak říkáme, ale narušená a potápějící se každým dnem. Evropa je neklidná a nevyrovnaná. Evropa, která po uzavření Pařížské smlouvy - v každém případě až do nastolení východní otázky - odpočívala po dobu asi dvaceti let, taktak že nezaschl inkoust na Berlínské smlouvě, se znepokojuje fámami a obavami. 10. listopadu nám bylo řečeno, že ministerský předseda si myslel, že by mohl být zachován mír, ale předešlého 9. listopadu - 4 měsíce po uzavření smlouvy - to bylo více než nejisté. V Africe máte před sebou vzpomínku na krveprolití, vojenskou katastrofu, záznam o vraždě 10 000 Zulů (takový je výčet biskupa Colensa), vzpomínku na vraždu, kdy zaplatili svým životem pouze proto, že bránili svá srdce a své domovy, své manželky a rodiny nahými těly před vaším dělostřelectvem. Máte před sebou vpád svobodných lidí do Transvaalu; a máte, obávám se v jednom nebo dalším čtvrtletí - nebudu zacházet do detailů, které by mohly poškodit veřejný zájem - vyhlídky dalších nepokojů a prolévání krve. Afghánistán zničený, Indie nevyspělá a odkázaná na vládu vystavenou těžkým a nespravedlivým břemenům, vystavenou tomu, co může být správně označeno jako - v porovnání s umírněnou vládou v předchozích letech - systém útlaku. A to, co máte doma - nedodržování zákonů, porušování práv parlamentu -, nebudu nyní podrobovat kritice. Pánové, během této ničivé činnosti - protože tak to musím nazvat - toto utrpení a krveprolití, které jsme buď způsobili nebo jsme se na něm do značné míry podíleli, ani v jednom případě nevedlo k uzavření Berlínské smlouvy, vedlo k válce v Afghánistánu - ani v jednom případě jsme neudělali nic, ani jsme účinně nepromluvili v zájmu svobody. Takový je závěr, pánové, smutný výčet. Nazývat tuto politiku konzervativní je podle mého názoru čistý výsměch a zneužití termínu. Cokoliv může být jejím motivem, výsledkem je však neloajální, ve své podstatě zcela protistátní činnost. Neexistuje žádný demokrat, žádný agitátor, žádný předkladatel doktrín proti nájmu - ať už může napáchat jakoukoliv škodu -, který by se mohl porovnávat s těmi, kteří mají moc, kteří takto překrucují, a tím degradují zásady volné vlády v Britské říši. Pánové, přeji si skončit tam, kde jsem začal. Je toto způsob, nebo není to způsob, jakým si svobodný národ, obývající tyto ostrovy, přeje být ovládán? Schválí lidé dnes nebo za pár měsíců tyto skutky, které se staly, a převezmou na sebe tu obrovskou zodpovědnost? Celý skromný cíl, pánové, mého jednání je objasněn, pokud to bylo v mých silách. Pokud já nemohu rozhodnout tuto záležitost - a samozřejmě nemám žádnou pravomoc ji rozhodnout -, přeji si alespoň, aby se ji snažili objasnit ti, kteří mohou. Možná budu schopen odnést si domů alespoň útěchu, že jsem nešetřil žádné námahy, abych označil ten bod, ve kterém se cesty rozdělují - jedna cesta, která vede k utrpení, ostudě a hanbě, ta druhá, která pomalu ale jistě vede ke svobodě a šlechetným lidem směrem k požehnanému blahobytu a spravedlnosti, svobodě a míru.

Ráno se Gladstone obrátil na studenty Glasgow univerzity jako lord rektor. Poté odpoledne promluvil k šesti tisícům studentů v aule univerzity St. Andrew. Tisíce jich muselo být odmítnuto.

MacARTHUR, Brian (ed.): The Penguin Book of Historic Speeches. London 1995, s. 328-329.