Mary Wollstonecraft (1759-1797): Obhajoba práv žen (1792)

Bojujíc za práva žen, můj hlavní argument stojí na jednoduchém principu: jestliže [žena] nebude připravena výchovou, aby se stala společnicí muže, zastaví se tím pokrok všeobecně, neboť pravda (vzdělání) musí být vlastní všem, jinak totiž pozbude vlivu na obecný stav věcí. A jak se může od ženy čekat, že bude spolupracovat, než že bude vědět, proč by měla být ctnostná? Dokud svoboda nepodpoří rozum, žena do té doby neporozumí své povinnosti a nepochopí, jakým způsobem je to pro ni opravdovým dobrem. Jestliže mají být děti vychovávány k tomu, aby porozuměly opravdovým principům patriotismu, jejich matka musí být patriotem. A láska k lidstvu, ze které vyvěrá uspořádaná řada ctností, může být vytvořena jen tak, že bereme v úvahu morální a občanské zájmy lidstva; ale výchova a postavení ženy v současné době ji znemožňují do tohoto spojení proniknout.

V této práci jsem vypsala mnoho důvodů, pro mě přesvědčivých, abych dokázala, že převažující názor, vycházející z role pohlaví, rozvrací morálku. Tvrdím, že lidské tělo a mysl se stanou dokonalejšími jen tehdy, když převládne mravní bezúhonnost. A tato mravnost nebude nikdy respektována v mužském světě, pokud žena nebude opěvována, jak tomu bývá, již jen pro málo ctností nebo rozumu, jež ji okrášlují náznaky duchovní krásy, nebo naopak ji činí zajímavou pro jednoduchost citů.

Zvaž, pane, tyto postřehy bez vášní; neb se zdá, že záblesk této pravdy se otevřel před tebou, když jsi zpozoroval, „že když je jedna polovina lidské rasy vyloučena tou druhou z veškeré účasti na vládě, je to politický fenomén, který je nemožné vysvětlit na základě abstraktních principů“. Jestliže je to tak, na čem stojí tvoje ústava? Jestliže abstraktní práva muže potřebují diskusi a vysvětlování, práva ženy, vzhledem k rovnosti zdůvodnění, se nevyhnou stejnému měřítku; ačkoliv v této zemi převládá jiný názor založený na argumentech, které používáte, abyste ospravedlnil útlak ženy - staré zvyklosti.

Uvažujte - obracím se na Vás jako na zákonodárce – zda to, když muži bojují za svou svobodu a za to, aby jim bylo umožněno vést soudy za sebe samé a myslet na své vlastní štěstí, není v rozporu vůči utiskovaným ženám? Přestože pevně věříte, že jednáte nejlepším způsobem, abyste zvýšil jejich štěstí. Kdo udělal z muže jediného soudce, když s ním žena sdílí dar rozumu?

WOLLSTONECRAFT, Mary: The Rights of Woman. London 1929, s. 10-11. In: SHERMAN, Dennis (ed.): World Civilizations. Sources, Images, and Interpretations. Vol. II. McGraw-Hill 1998, s. 77-78.