Arnold Pacey: Asie a průmyslová revoluce

V průběhu 18. století Indie participovala na evropské průmyslové revoluci prostřednictvím vlivu svého textilního obchodu a prostřednictvím investic do loďstva, jež byly prováděny indickými bankéři a obchodníky. Vývoj v textilnictví a loďařství vytvořil významné průmyslové hnutí, ale bylo by chybou předpokládat, že Indie byla na pokraji průmyslové revoluce. V Indii nebyly žádné parní stroje, žádné uhelné doly a jen pár strojů. Expandující průmysl byl většinou při pobřeží. Většina vnitrozemí se nacházela v ekonomickém úpadku se zničenými a zanedbanými zavlažovacími systémy, což byl výsledek rozpadu Mughalské říše a zpustošení válkou. Politická slabost říše byla evidentní již od roku 1707, v roce 1739 perské vojsko těžce porazilo mughalské síly u Dillí, byli to však Britové, kdo získali největší výhodu z kolapsu říše. Mezi lety 1757-1803 převzali kontrolu nad většinou Indie, s výjimkou severozápadu. Výsledkem bylo, že Východoindická společnost spravovala významnější sektory ekonomiky a rychle zredukovala roli velkých indických bankéřů tím, že změnila daně a metody jejich vybírání.

Indická odbytiště byla v Evropě narušena konkurencí mechanického namotávání příze a potištěnou bavlnou vyráběnou v Lancashire, na indické importy do Británie byla uvalena vysoká cla. Omezení byla také uvalena na lodě postavené v Indii, které pluly do Anglie. Od roku 1812 existovaly zvláštní poplatky na jakékoliv importy, které se z Indie dovážely, což musel být jeden z faktorů poklesu výroby lodí. Nicméně několik indických lodí pokračovalo ve svých cestách do Británie. Když v roce 1839 Herman Melville přijel z Ameriky, nacházela se jedna v liverpoolských docích. Byla to Irrawaddy z Bombaje a Melville podotkl: „Před čtyřiceti lety byli tito obchodníci téměř největšími na světě; a stále převyšují standard. Indické loďařství předčilo evropské řemeslníky.“ Melville dále podotkl, že lano z kokosové vlákniny - používané pro lanoví na většině indických lodí - bylo příliš elastické a potřebovalo stálou pozornost, což potvrdí každý indický historik. Lanoví na Irrawaddy bylo tudíž za jejího pobytu v Liverpoolu vyměněno za konopné. V Indii bylo alternativou sisalové lanoví, jehož předností bylo využíváno na některých lodích stavěných v Kalkatě.

Přístupy k Indii se očividně změnily potom, co subkontinent spadl do rukou Britů. Dříve cestovatelé obdivovali technologie od zemědělství až po metalurgii. Po roce 1803 byla arogance vítězství posílena rychlým rozvojem britského průmyslu. To znamenalo, že indický průmysl, který se zdál být před pár lety zajímavý, byl nyní nivelizován britskými továrnami. Indie pak byla přinucena se jevit jako poněkud primitivní a rozmáhala se idea, že její příhodná role spočívá v zásobování západního průmyslu surovinami, mezi něž patřila surová bavlna a indigo, a ve funkci odbytiště pro britské zboží. Tato politika se odrazila v roce 1813 v uvolnění obchodního monopolu Východoindické společnosti, což vedlo k tomu, že jiné britské společnosti nyní mohly volně dovážet vyrobené zboží na prodej do Indie. Textilní průmysl, železářský průmysl a loďařství tudíž byly zcela rozrušeny levnými importy z Británie a nevýhodným postavením indických obchodníků.

Kolem roku 1830 se situace stala tak vážnou, že dokonce někteří z Britů v Indii začali protestovat. Jeden vykřikoval: „Zničili jsme indické manufaktury“ a žádal ochranu pro tkaní hedvábí jakožto „poslední ze skomírajících podniků v Indii.“ Jiný pozorovatel byl poplašený „obchodní revolucí“, která představovala „tak mnoho současného utrpení četných tříd Indie“.

Otázka, jež zůstává, je spekulativní. Co by se stalo, kdyby silná mughalská vláda přežila? Fernand Braudel argumentuje, že ačkoliv nebyl v Indii nedostatek „kapitalismu“, ekonomika se nepohybovala směrem k industrializaci z domácích zdrojů. Historik průmyslu nevyhnutelně poukazuje na nedostatek ve vývoji strojů, ačkoliv došlo během 18. století k několika zlepšení v používání vodních kol (jak v železářském průmyslu, tak i v mlýnech na střelný prach). Nicméně je nemožné nebýt okouzlen vývojem v loďařském průmyslu, který produkoval odborné tesaře a vytvářel [ekonomický] model rozsáhlých organizací. Vytrénoval také projektanty a lidi se zájmem o techniku. Je pozoruhodné, že jeden ze stavitelů lodí z rodiny Wadia instaloval do svého domu roku 1834 plynové osvětlení a postavil malou slévárnu, kde vyráběl součásti pro parní stroje. Je těžké nevěřit tomu, že být Indie nezávislejší a více prosperující, mohlo by být odpovědí na britskou industrializaci rozšíření dovedností a inovace z loděnic do ostatních odvětví průmyslu.

Ve skutečnosti byl takový vývoj zpožděn až do 50. let 19. století a pozdějších dob, kdy byla otevřena první mechanizovaná továrna na bavlnu. Je pozoruhodné, že někteří z podnikatelů, kteří podporovali vývoj tohoto průmyslu, byli ze stejných parsianských rodin, které v 18. století stavěly v Bombaji lodě a investovaly do zámořského obchodu.

PACEY, Arnold: Asia and the Industrial Revolution. In. REILLY, Kevin (ed.): Worlds of History. A Comparative Reader. Wolume Two: Since 1400. Boston - New York 2000, s. 189-191.