Manifest Alexandra III. (29. 4. 1881)

Na vědomost dáváme všem našim věrným poddaným.

Bůh ráčil ve svých nevyzpytatelných záměrech ukončit slavné panování našeho milovaného otce mučednickou smrtí a vložit na nás nejsvětější povinnost samoděržavné vlády.

Poslušni vůli Prozřetelnosti a státního následnického zákona, přijali jsme toto břímě v těžké hodině žalu a zděšení celého národa před tváří nejvyššího Boha, věříce, že svěřiv nám moc v tak těžké a svízelné době, nezůstaví nás bez své všemohoucí pomoci. Věříme také, že vroucí modlitby zbožného lidu, jenž je v celém světě znám svou láskou a oddaností ke svým panovníkům, obrátí k nám i na očekávající vladařské práce boží požehnání.

Náš v pánu odpočívající otec, přijav od Boha pro blaho svěřeného mu lidu samoděržavnou moc, zůstal až do smrti věren učiněnému slibu a svoji velikou službu zpečetil krví. Největší čin svého panování - osvobození nevolných rolníků - nevykonal tak přísnými příkazy moci, ale milostí a laskavostí, a dovedl získat k součinnosti i šlechtické majitele, kteří byli vždy poslušni hlasu dobra a cti. Upevnil říši soudnictví a své poddané, jež učinil všechny bez rozdílu navždy svobodnými, přizval, aby spravovali záležitosti místní samosprávy a obecného hospodářství. Navěky budiž požehnána jeho památka!

Nízká a zločinná vražda ruského panovníka uprostřed věrného lidu, odhodlaného položit za něj svůj život, podlými vyvrheli, je hrozná a hanebná věc, v Rusku neslýchaná, jež celou naši zem ochromila žalem a zděšením.

Ale v našem velikém žalu nám boží hlas přikazuje chopit se čile vlády v důvěře v božskou moudrost, s vírou v sílu a pravdu samoděržavné moci, kterou jsme povoláni upevňovat a ochraňovat k prospěchu národa před všelijakými záměry.

Nechť se vzchopí zmatkem a zděšením ochromená srdce našich věrných poddaných a všichni, kdož milují vlast, ať jsou z pokolení do pokolení oddáni dědičné carské vládě. Pod její ochranou a v neporušitelném svazku s ní naše země ve víře v Boha, řídícího její osudy, nejednou prožívala velká období zmatků a opět nabývala síly a slávy v těžkých zkouškách a utrpeních.

Zasvěcujíce se naší veliké službě, vyzýváme všechny naše věrné poddané, aby nám i státu sloužili věrně a oddaně, aby vyhladili podlé spiknutí hanobící ruskou zemi, aby upevnili víru a mravnost, dobře vychovávali děti, vymycovali bezpráví a kořistnictví a nastolili pořádek a právo do činností institucí, které Rusku daroval jeho dobrodinec, náš milovaný otec.

Dějiny Sovětského svazu a československo-sovětských vztahů v dokumentech II, 1790-1900. Praha 1964, s. 333-334. In: SKOUPÝ, Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918). Olomouc 1992, s. 30-31.