Heinrich von Treitschke: Militantní nacionalismus

O německém charakteru

Hloubka myšlení, idealismus, kosmopolitní rozhled, vynikající filozofie, která směle překračuje (nebo svobodně přehlíží) různé překážky konečné existence, znalost každého lidského myšlení a cítění, touha překročit celosvětovou sféru idejí spolu s nejpřednějšími intelektuály všech národů a všech časů. Všechno toto bylo po všechny časy charakteristikou pro Němce a bylo vždy chváleno jako základ německého charakteru a dobrých způsobů. […]

O státě

Stát je mravní komunita, která je vyzvána k tomu, aby učila lidskou rasu nezvratným úspěchům. Národ by se měl rozvíjet, národ vynikající skutečným národním charakterem, to je nejlepším cílem. Dosažení takového státu je nejvyšší morální povinností pro národ a stejně tak pro individuum. Všechny soukromé spory musí být zapomenuty, když je stát v nebezpečí.

V momentě, kdy stát volá, že je jeho život v sázce, musí sociální sobectví ustat a skupinová nenávist musí být utlumena. Individuum musí zapomenout na svůj egoismus a cítit, že je částí celého těla.

Nejdůležitějším vlastnictvím státu, úplným a nekonečným, je moc. Ten, kdo není dost mužem, aby se nepodíval pravdě do tváře, by se neměl plést do politiky. Stát není fyzická síla, jako účel sebe, ale síla, která ochraňuje a prosazuje vyšší zájmy. Moc musí ospravedlnit sama sebe tím, že je považována za nejvyšší dobro lidstva. Zvětšit svou moc je nejvyšší morální povinností státu.

Skutečná důležitost státu spočívá v tom, že spojuje minulost se současností a budoucností; tudíž individuum nemá právo dívat se na stát jako na prostředek k dosáhnutí svých vlastních životních ambicí. Každé rozšíření činností státu je prospěšné a moudré, jestliže probudí, podpoří a přemění se v nezávislost svobodných a uvažujících mužů. A je zlé, jestliže zabíjí a brzdí nezávislost svobodných mužů. Jsou to muži, kteří vytváří historii.

Jen skutečně velký a silný stát by mohl existovat. Malé státy nejsou schopné ochránit své příslušníky proti vnějším nepřátelům. Kromě toho jsou neschopné kultury ve velkých dimenzích. Výmar vydal Goetha a Schillera, a přece mohli být tito básníci ještě větší, kdyby bývali byli občany německého národního státu. […]

O válce

Idea věčného míru je iluze podporovaná jen těmi, kteří mají slabý charakter. Doby, které si hrály se snem o věčném míru, byly unavené, bezduché a vyčerpané. Tisíc dojemných portrétů vypovídá o posvátné síle lásky, která probudí spravedlivou válku mezi vznešenými národy. Je naprosto nemožné, aby se uchoval mír ve světě hemžícím se rukama. A dokonce i Bůh vidí, že se válka vždy vrací jako drastický lék pro lidskou rasu. Mezi velkými státy je největším politickým hříchem a odporností slabost. Je to politický hřích proti svatému Duchu.

Válka se vyzvedává, protože jedinec mizí před velkým pojetím státu. Oddanost členů komunity jeden druhému není nikde jinde tak ohromě jasná jako ve válce.

Moderní války nejsou vedené pro prospěch a movitý majetek. V sázce je vznešené morální dobro národní cti, která má v povaze něco z absolutní posvátnosti a nutí jednotlivce, aby se ve jménu cti obětoval.

O Angličanech

Pokrytecký Angličan, s biblí v jedné ruce a opiovou dýmkou v druhé, nemá žádné pozitivní vlastnosti. Národ byl starým loupežným rytířem v plné zbroji, s kopím v ruce na každé světové obchodní cestě.

Angličan má obchodního ducha, lásku k penězům, která zabila veškerý smysl pro čest a veškerý rozdíl mezi dobrem a zlem. Anglická zbabělost a smyslovost jsou ukryté za úlisnou, teologickou vybranou řeč, která je nám otevřeně myslícím německým heretikům, mezi všemi hříchy anglické povahy, nejvíce odporná. V Anglii mizí všechny představy cti a třídních předsudků před silou peněz, kdežto německá šlechta zůstala chudá (avšak kavalírská). Poslední nezbytné opevnění - souboj - proti zbrutalizování společnosti vyšlo v Anglii z módy a brzy zmizelo, přičemž bylo nahrazeno jezdeckým bičem. To byl triumf sprostoty. Noviny, na účet aristokratických svateb, zaznamenávají přesný detail o tom, jak každý svatební host přispěl ve formě dárků nebo hotovosti. Dokonce mladí obrátili svůj sport k obchodu a zápasí za hodnotné ceny, zatímco němečtí studenti si způsobují zmatek na svých tvářích reálnou či imaginární ctí.

O židech

Židé hráli v jisté době - díky své schopnosti v zacházení s penězi - důležitou roli v německé historii. Ale nyní, když si árijci zvykli na osobní zvláštnosti financí, nejsou židé již více nutní. Mezinárodní žid, skrytý v masce různých národností, je dezintegrujícím činitelem; nemůže být dále světem využíván. Je důležité o židech mluvit otevřeně. Je potřeba nebýt rušen faktem, že židovský tisk pošpiní to, co je ryzí historickou pravdou.

SHERMAN, Dennis (ed.): World Civilizations. Sources, Images, and Interpretations. Vol. II, McGraw-Hill 1998, s. 100-102.