Inaugurační proslov Woodrowa Wilsona (4. 3. 1913)

[…] Nikde jinde na světě neukázali vznešení mužové a ženy v úchvatnějších formách krásu a sílu soucitu, pomoci a rady bližnímu napravit křivdu, zmírnit utrpení a poslat slabé cestou síly a naděje. Nadto jsme vybudovali skvělou vládní soustavu, která po dlouhý věk byla v mnoha směrech vzorem těm, kdo se pokoušejí opřít svobodu o základy, jež by odolaly nahodilým změnám, bouřím a nehodám. Náš život obsahuje vše, co je vznešené, a obsahuje to v bohaté hojnosti.

Leč s dobrem k nám přišlo zlo a mnoho ryzího zlata bylo porušeno. S bohatstvím přišlo neomluvitelné plýtvání. Rozházeli jsme velkou část toho, čeho jsme mohli použít. Nedbali jsme o zachování štědrých darů přírody, bez nichž by náš génius podnikavosti byl bezcenný a neschopný, zhrdli jsme obezřelostí, byli jsme hanebně marnotratní právě tak jako obdivuhodně výkonní. Jsme hrdi na své průmyslové úspěchy, leč dosud jsme se sdostatek nezamyslili nad jejich nákladností v lidských hodnotách, nad tím, co stály na odhozených životech, na přetížené a zlomené energii; nad strašlivou hmotnou a duchovní cenou splacenou muži a ženami a dětmi, na jejichž bedra dopadala celá ta mrtvá váha a břímě bez milosti a po všechna ta léta. Všechno to úpění a utrpení nám ještě nedolehlo k sluchu; ten slavnostní, dojemný tón našeho žití, plynoucí z dolů, z továren a ze všech domovů, kde zápas o bytí má své vysezené místo. Spolu se skvělou vládou přišlo mnoho tajemného. A my příliš dlouho odkládali do těchto tajů nahlédnout a prozkoumat je nezaujatým a nebojácným okem. Té skvělé vlády, kterou jsme milovali, bylo příliš zneužito k soukromým a sobeckým cílům a ti, kdo jí zneužívali, zapomněli na lid. […]

Pevným základem vlády je spravedlnost, nikoliv soucit. [...] Rovnost příležitosti k úspěchu, stěžejní to požadavek spravedlnosti v politickém tělese, není možná, pokud životy mužů, žen a dětí nejsou chráněny před následky mohutných průmyslových a společenských přerodů, jež jednotlivec nezvládne ani nezmění. Společnost musí dbát toho, aby sama nerozdrtila, neoslabila či nepoškodila své vlastní složky. První povinností zákona je zachovat při zdraví společnost, které slouží. Zdravotní zákony, zákony o čistotě potravin a zákony určující pracovní podmínky, k jejichž určení síla jednotlivce nestačí, jsou podstatnou součástí spravedlnosti a právní výkonnosti. To jsou některé z úkolů, které bychom měli splnit - a nenechat ovšem ostatní nesplněno; to jest tu staromódní, nezanedbatelnou, základní ochranu majetku a práva jednotlivce. Zde je vznešený úkol nových dnů: vše, co se dotýká našeho státního života, pozvednout do světla, jež vyzařuje z vědomí každého jednotlivce a z jeho ideálu práva. Nelze si představit, že bychom tak učinili jako straníci; nelze věřit, že bychom to dokázali při neznalosti faktů či ve slepém spěchu. Budeme obnovovat, nikoliv bořit. Nástrojem nám bude naše hospodářská soustava, taková, jaká je a jak může být pozměněna, nikoliv jaká by mohla být, kdybychom měli před sebou nepopsaný list papíru; krok za krokem ji učiníme takovou, jakou by měla být, vedeni duchem lidí, kteří pochybují o své vlastní moudrosti a hledají radu a poučení, nikoliv mělkou samolibost či vzrušení výprav k cílům, jež sami neznají. Naším heslem bude vždy spravedlnost a jen spravedlnost.

Listiny svobody. Historická prohlášení zásad Spojených států. Informační služba Spojených států, s. 32-34. In: SKOUPÝ, Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918). Olomouc 1992, s. 55-57.