Preambule Charty 1814

Božská prozřetelnost nás po dlouhé absenci zavolala do našich států a uložila nám velké povinnosti. […] Konstituční charta byla vyvolána aktuálním stavem království; slíbili jsme ji a vydáváme ji. Přestože veškerá autorita spočívala ve Francii v osobě krále, uvážili jsme, že naši předkové nikdy neváhali upravit její vykonávání podle daného období. A právě tímto způsobem byly komuny osvobozeny Ludvíkem Velikým, rozšíření a potvrzení jejich práv bylo stvrzeno Svatým Ludvíkem a Filipem Sličným. […]

Následujíce příkladu králů našich předchůdců, museli jsme vzít v úvahu vliv stále sílícího pokroku osvícenství, nové vztahy, které tyto pokroky vnesly do společnosti, směr vštěpovaný do duší bezmála půl století a velké změny, které jsou jeho důsledkem. Uznali jsme, že přání našich poddaných po konstituční chartě bylo výrazem opravdové potřeby. Ale jestliže jsme toto přání vyslyšeli, učinili jsem všechna opatření, aby tato charta byla hodna nás a lidu, kterému máme tu čest vládnout.

Jestliže jsme uznali, že svobodná a monarchistická konstituce musí odpovídat očekávání osvícené Evropy, museli jsme si zároveň také připomenout, že naší první povinností k našemu lidu je zachovat práva a prerogativa naší koruny, a to kvůli jejich vlastnímu zájmu. Doufali jsme, poučeni zkušeností, že nabudou přesvědčení, že jenom nejvyšší autorita může jako jediná dát institucím, které ustanovuje, sílu, trvalost a velikost, jejichž je sama zosobněním; že když se moudrost králů shoduje svobodně s přáním lidu, konstituční charta může mít dlouhé trvání. […]

Hledali jsme, jak bychom tímto způsobem navázali na niť času, kterou osudná vybočení přetrhla, a tak jsme z naší paměti vymazali všechna zla, která postihla vlast během naší absence, stejně jako je našim přáním, abychom je vymazali z historie. [...]

Préambule de la Charte de 1814. In. ROBERT, Jean-Louis (ed.): Histoire Contemporaine - Le XIXe siècle. Bréal 1995, s. 270.