O mravech Polabských Slovanů (1156)

Když pak zemřel Knut, příjmím Laward král Obodritů, nastoupili na je¬ho místo Přibyslav a Niklot, kteří si rozdělili vládu tak, že jeden vládl zemi Vagrů a Polabanů, druhý v zemi Obodritů. Byly to dvě zuřivé bestie, křesťanům velice nepřátelské. Tehdy rozmohla se v celé Slavinii mnohonásobná modloslužba a bludné přežitky. Neboť kromě posvátných hájů a domácích bůžků, jimiž venkov i města oplývaly, byli přední a nejvíce uctívaní Prove, bůh oldenburské země, Siva, bohyně Polabanů, Radegast, bůh země Obodritů. Těmto byli zasvěceni kněží, byly přinášeny zvláštní oběti a byli uctíváni mnohonásobným způsobem. Potom kněz oznamoval podle losu bohům zasvěcené svátky, tu scházeli se muži a ženy s dětmi a přinášeli svým bohům oběti na dobytku a vejcích, ba dokonce (obětovali) i křesťany, poněvadž říkali, že jejich bohové mají zalíbení v krvi /křesťanů/. Po zabití obětovaného (zvířete) kněz ochutnal krve, aby byl přístupnější porozumění věšteb. Neboť mnozí věří, že krví lze snáze přilákat démony. Když bylo pak obětování podle zvyku ukončeno, tu lid se oddá hodování a radovánkám. Slované mají také zvláštní pověru: při jejich hostinách a pitkách koluje nádoba, nad kterou říkají - nechci říci slova zasvěcení, ale znesvěcení, jménem bohů, totiž dobrého i zlého, poněvadž věří, že všechno štěstí je od dobrého boha, vše neštěstí od zlého boha. Proto také nazývají zlého boha v svém jazyku ďábel nebo Černoboh, to jest černý bůh. Mezi množstvím božstev Slovanů je nutno především vzpomenout Svantovíta, boha země Ránů, poněvadž je ve věštbách nejlepší a vedle něhož ve srovnání s ním považují (ostatní) jakoby za polobohy. Zvykli si každoročně k jeho poctě obětovati křesťana, kterého los určí. Proto ze všech slovanských zemí posílali stanovené sumy k uhrazení obětí. Modloslužbu konají pak s podivuhodnou péčí a úctou, neboť nedají se snadno pohnout ke kletbě, ani nedovolí, aby posvátný okrsek byl znesvěcen, byť i za nepřátelského vpádu. Slovanskému národu je vrozena krutost, nenasytnost, nestálost a nájezdy na sousední země po souši i po moři. Jaké druhy usmrcování užívají proti křesťanům, lze těžko vypovědět, poněvadž jedněm vytrhnou vnitřnosti z těla, aby je omotali kolem kůlu, jiné ukřižují posmívajíce se znamení našeho vykoupení. Největší zločince totiž odsuzují k smrti na kříži. Ty, které zajmou pro výkupné, mučí a tak je na těle spoutají, že ten, kdo není dobře obeznámen, by tomu nevěřil.

Zdroj: [Helmold, Chronica Slavorum, MGH, SS rer. Germ., pp. 102 – 103.]