Řehoř VII. o pokoření se Jindřicha IV. v Canosse (leden 1077)

Řehoř biskup, sluha sluhů Božích, všem arcibiskupům, biskupům, vévodům, hrabatům a ostatním knížatům království německého křesťanskou víru chránícím pozdrav a požehnání papežské. Poněvadž z lásky k spravedlnosti vzali jste s námi na sebe na bojišti křesťanského vojska spornou záležitost i s nebezpečenstvím, dáváme vaší lásce s ryzí pravdou oznámit, jak král, pokořiv se k pokání, získal milost rozhřešení a jakým způsobem se celá věc zběhla od jeho vstupu do Itálie až podnes.

Jak bylo smluveno s posly, kteří byli z vaší země k nám vysláni, přišli jsme do Lombardie asi dvacet dní před lhůtou, kdy některý z průvodců měl nám přijít vstříc k uzavřeným průsmykům, očekávajíce jejich příchod, abychom se mohli odebrat do těch končin. Avšak když nám již po projití té lhůty bylo oznámeno, že v těchto dobách pro mnohé potíže, což i my zajisté věříme, není možné poslat nám vstříc doprovod, a ani jinudy neměli jsme možnost k vám přijít, byli jsme sklíčeni nemalou starostí, co bychom měli nejspíše podniknout.

Mezitím jsme se však s určitostí dověděli, že se král blíží. Ten také, dříve než vstoupil do Itálie, poslav k nám napřed pokorně prosící posly, nabízel, že dá ve všem zadostiučinění Bohu a sv. Petru i nám, a k nápravě svého života sliboval, že bude zachovávat ve všem poslušnost, jen když si zaslouží dosáhnout od nás milosti rozhřešení a apoštolského požehnání. Když jsme to dlouho po mnohých poradách odkládali a přísně mu vytýkali po všech poslech, kteří byli prostředníky, jeho přečiny, nakonec on sám, nehroze ničím nepřátelským nebo opovážlivým, přišel s malým průvodem k městu Canosse, v němž jsme se zdržovali.

A tam po tři dny před branou hradu, odloživ veškerou královskou nádheru, politování hodně, bos totiž a oděn ve vlněný šat, setrvávaje, neustal dříve s velkým pláčem doprošovat se pomoci apoštolského slitování a útěchy, dokud všechny, kdo tam byli přítomni a k nimž se o tom donesla zpráva, nepohnul k takovému soucitu a milosrdné útrpnosti, že přimlouvajíce se za něho s mnohými prosbami a slzami, všichni se zajisté pozastavovali nad neobvyklou tvrdostí našeho srdce, někteří dokonce vykřikovali, že to v nás není tvrdost apoštolské přísnosti, nýbrž tyranská krutost.

Nakonec byvše přemoženi vytrvalostí jeho kajícnosti a tak naléhavými prosbami všech přítomných, přece jen rozvázavše pouta klatby, přijali jsme ho v milost společenství a do lůna svaté matky církve, když jsme dříve dostali od něho záruky, které jsou níže napsány. Obdrželi jsme též jejich potvrzení rukou opata clunyjského a našich dcer Matyldy a hraběnky Adelaidy a jiných knížat, biskupů i laiků, kteří se nám k tomu jevili účelnými.

Když se tedy tyto věci takto dokonaly, toužíme, jakmile se naskytne první vhodná příležitost, odebrat se do vašich končin, abychom mohli s pomocí Boží vše úplněji uspořádat k míru církve a k smíru v království, jak jsme si již dávno přáli. To totiž chceme, aby vaše láska nepochybně věděla, poněvadž, jak z opisu záruk můžete seznat, sporná věc celé záležitosti je dosud tak otevřena, že jak náš příchod, tak i jednomyslnost vašich rozhodnutí jeví se nanejvýš nutné. Pročež hleďte všichni setrvat v té věrnosti, jak jste začali, a v lásce k spravedlnosti, vědouce, že my nejsme králi jinak zavázáni, nežli že jsme mu toliko ústně, jak mám ve zvyku, řekli, že může skládat v nás naději v těch věcech, v nichž mu můžeme být nápomocni k jeho spáse a cti buď cestou spravedlnosti, nebo milosrdenství, aniž bychom vydávali v nebezpečenství naši nebo jeho duši.

Přísaha Jindřicha, krále německého.

Já Jindřich král v nespokojenosti a rozepři, kterou nyní mají se mnou arcibiskupové a biskupové, vévodové, hrabata a ostatní knížata království německého a jiní, kteří jdou v téže sporné věci s nimi, ve lhůtě, kterou by určil pan papež Řehoř, buď spravedlnost podle jeho nálezu anebo smír podle jeho rady učiním, nepostaví-li se mně anebo jemu v cestu nějaká překážka; po jejím odstranění budu ochoten totéž uskutečnit.

Také chtěl-li by se týž pan papež Řehoř odebrat za hory anebo do jiných končin světa, bude bezpečen ze strany mé i těch, které budu moci donutit, proti všemu ublížení na jeho životě i údech nebo proti zajetí, jak on sám, tak i ti, kdož by byli v jeho doprovodu nebo družině anebo kteří jsou od něho posíláni nebo k němu z kterýchkoli končin světa přicházejí, při příchodu, za pobytu u něho nebo při návratu. A nesetká se za mého souhlasu ani s nějakou jinou překážkou, která by byla proti jeho cti, a kdyby mu ji snad někdo nastrojil, poctivě podle svých možností mu budu pomáhat.

Stalo se v Canosse, dne 28. ledna indikce XV.

Zdroj: Das Register Gregors VII., IV,12, MGH, Epp. sel. tom. II, fasc. I, s. 311-314.


© Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci