Stěhování Ostrogótů do Itálie

Přibližně v téže době Gótové , kteří se svolením císaře se usadili v Thrákii, povstali se zbraní v rukou proti císaři, za vedení Theodoricha, jemuž se od Byzance dostalo hodnosti patricia a titulu konsula. Císař Zenon, který dovedl mistrně využít daných poměrů, přesvědčil Theodoricha, aby táhl raději do Itálie a odstraniv Odoakera, aby získal pro Góty západní říši. Neboť, pravil, pro něho jako římského senátora je důstojnější, aby, poraziv jednoho uchvatitele moci, stál v čele všech Římanů a Itálie, než se pustit do těžké války s císařem. Theodorich zaradovav se z tohoto návrhu, táhl do Italie a s ním všichni Góti, kteří naložili do vozů děti a ženy a všechen svůj movitý majetek, který mohli vzít sebou. Když došli k břehům Iónského zálivu, viděli, že nemajíce lodí nemohou se v žádném případě dostat na druhý břeh. Tehdy se rozhodli jít podél břehu a obejít moře. Na své cestě prošli územím Taulantiů a jiných kmenů. Proti nim vytáhl Odoaker se svými vojsky, ale byl v mnohých bitvách poražen a stáhl se s celou svou armádou do Ravenny a některých jiných pevností. Gótové hned se jali obléhat všechny pevnosti a útokem nebo zradou je převzali až na pevnost Caesena, vzdálenou asi 500 stadií od Ravenny a na samotnou Ravennu, kterou nemohli donutit ke vzdání se, ani se neodvážili ji převzít útokem. .......

Když přišel už třetí rok od té doby, co Góti s Theodorichem obléhali Ravennu, byli již i Gótové unaveni tímto neplodným obléháním. Z druhé strany Odoakerova vojska trpěla nedostatkem potravin. Tehdy prostřednictvím ravennského biskupa uzavřeli mezi sebou dohodu, dle níž Theodorich a Odoaker měli žít v Ravenně, majíce úplně stejná práva. Nějaký čas dodržovali oba ujednání.

Potom prý však Theodorich, dozvěděv se, že Odoaker chystá proti němu spiknutí, pozval jej lstivě na hostinu a zabil ho a ty z barbarů, kteří dříve byli jeho nepřáteli a zůstali (na živu) získal na svou stranu a tak zůstal jediným vládcem nad Góty a Italiky. Nepřál si dostat ani vnější znaky, ani titul císaře, nýbrž nazýval se jako dříve král a své poddané spravoval tvrdě, drže je v poslušnosti, jak se sluší na skutečného císaře. Jeho mocná ruka pečovala o soudnictví a spravedlnost a byl mocnou záštitou práva a zákonů. Chránil nedotknutelnost své země před sousedními barbary a tím si zasloužil slávu moudrosti a udatnosti. Sám osobně neutiskoval a neubližoval svým poddaným, a jestliže někdo jiný se pokusil to činit, nedovolil mu to. Pouze část pozemků, kterou Odoaker rozdal svým lidem, dal Theodorich rovněž rozdělit mezi své Góty. A tak Theodorich byl podle jména uchvatitel moci, avšak ve skutečnosti opravdový císař, ani o vlas menší než nejslavnější císařové, kteří mají tuto hodnost od počátku. Gótové a Italikové ho skutečně milovali, ačkoliv se zdá, že to odporuje lidské povaze. …

Po 37 letech vlády zemřel, Theodorich, postrach všech svých nepřátel, ale u svých poddaných zanechal hluboký zármutek.

Zdroj: Prokopius, Gótská válka I. 1. Chrestomatija po istorii srednich vekov I, str. 91-92.