Povýšení Rakous na vévodství /Privilegium minus/

1156, 17. března, Řezno.

Ve jménu svaté a nerozdílné trojice. Fridrich, z boží milosti císař římský, augustus. Ačkoliv věci jsou již skutečným zařízením bezpečné před proměnou a to, co jest právně provedeno, nemůže být otřeseno odporem, přece jenom je potřebí našeho císařského potvrzení, aby nemohlo být pochyby o skutečnosti. Ať je tedy známo všem věrným Kristu a říši nynějším i budoucím, jak jsme za přispění milosti toho, od něhož byl nebeský mír seslán lidem na zemi, na obecném sjezdu v Řezně konaném v den Narození P. Marie, za přítomnosti mnohých a katolických knížat porovnali spor a nesvár, který byl mezi přemilým naším strýcem Jindřichem, vévodou rakouským, naším přemilým synovcem Jindřichem, vévodou saským, o vévodství bavorské tak, že vévoda rakouský vzdal do našich rukou vévodství bavorské, které jsme ihned udělili lénem vévodovi saskému. Vévoda bavorský pak vzdal do našich rukou marku rakouskou se vším právem a se všemi jejími lény, jak je kdysi držel markrabí Leopold od vévodství bavorského, aby se pak tím nezdála nějak zmenšena čest a sláva přemilého našeho strýce, tu přeměnili jsme na radu a rozsouzení knížat, kterýžto rozsudek vynesl Vladislav slavný kníže český, a za souhlasu všech knížat, marku rakouskou ve vévodství a totéž vévodství se vším právem jsme postoupili v léno na věčné časy výše řečenému strýci našemu Jindřichovi a jeho manželce Theodoře stanovíce, aby oni a po nich jejich děti, nerozdílně synové či dcery, měli a drželi toto rakouské vévodství od říše dědičně. Kdyby pak napřed řečený vévoda rakouský, strýc náš, a jeho manželka zemřeli bezdětní, tu mají vůli odkázat toto vévodství, komu by chtěli. Stanovíme pak, aby v témž vévodství žádný velmož nebo níže postavený neosvojil si vykonávání spravedlnosti bez souhlasu a svolení vévody. Vévoda rakouský nemá ze svého vévodství k říši jiné povinnosti než dostavit se na pozvání na sněmy, které by císař ustanovil v Bavorsku, není povinen zúčastnit se válečných tažení než těch, které by císař nařídil proti královstvím a zemím sousedícím s Rakousy. Ostatně aby toto naše císařské nařízení zůstalo na věčné časy platné a neporušené, poručili jsme sepsat tuto listinu a zpečetit ji naší pečetí za přítomnosti schopných svědků, jejich jména jsou tato:

Znamení pana Fridricha, nejnepřemožitelnějšího císaře římského.

Já Reginald, kancléř na místě Arnolda, arcibiskupa mohučského a arcikancléře, jsem přezkoumal.

Dáno v Řezně XV. Kal. Octobris, indikce III, roku vtělení Páně MCLVI. za vlády pana Fridricha, císaře římského, augusta, v Kristu šťastného. Amen. Léta jeho panování pátého, císařství druhého.

Zdroj: K. Zaumer, Quellensamsalung zur Geschichte der deutschen Reichsverfassung im Mittelalter und Neuzeit, Tübingen 1904, I, p. 9.