Potom císař [Ota III.], slyše o divech, jež učinil bůh skrze svého milého mučedníka Vojtěcha, spěchal se pomodlit k jeho hrobu. Když pak přišel do Řezna, byl okázale přijat Gebhardem, arciknězem místního kostela, za doprovodu Ziaza, tehdy patricie, a Roberta oblacionáře a kardinálů, žádný císař nikdy s větší slávou nevyšel z Říma ani se do něj nevracel. Vyšel mu vstříc Gisiler a získal si jeho přízeň, třebas ne stálou, a doprovázel ho na další cestě.
Císař pak, dospěv do města Zeitz, byl přijat, jak se sluší na císaře Hugonem II., třetím biskupem tamní katedrály. Odtud, směřuje přímou cestou do Míšně, byl zde se ctí přijat ctihodným Egidiem, biskupem tamního kostela a markrabím Ekhardem, který zaujímal přední místo. Když pak překročil milčanské hranice, hned jak přišel na území Dědešiců, vyšel mu velice srdečně vstříc Bo¬leslav − kterému je přisuzována větší sláva, nikoli podle zásluhy, nýbrž dle starého obyčeje − a připravil mu v místě, jež se nazývá Ilava, pohostinství. Jak však císař byl od něho přijat a jak byl jeho územím až do Hnězdna provázen, je neuvěřitelné a nedá se vypovědět.
Když viděl z daleka vytoužené město, bos pokorně vstoupil [císař] do něj a místním biskupem Ungerem byl důstojně přijat, byl uveden do kostela a prolitými slzami si vyžadoval zakročení mučedníka Kristova pro získání Kristovy milosti. A bez meškání zde zřídil arcibiskupství, jak doufám řádně, avšak bez souhlasu jmenovaného biskupa, do jehož obvodu tato krajina příslušela. Svěřil ji Radimovi, bratru zmíněného mučedníka a podřídil mu Reinberna, biskupa kostela kolobřežského, Poppona krakovského a Jana vratislavského, vyjímaje Ungera poznaňského, a zřídiv zde oltář, uložil do něho uctivě svaté ostatky.
Když všechno to vykonal, císař byl vyznamenán zmíněným knížetem velkými dary, a, co se mu nejvíce líbilo, třemi sty ozbrojenci. Na odchodu ho Boleslav doprovodil se znamenitým průvodem až do Magdeburku, kde byla slavnostně strávena květná neděle.
Zdroj: [Chronicon Thietmari merseburgensis episcopi IV, 28, MGH, SS 3, s. 780−781.]