Dopis 6. Goffrida, opata ve Vendôme, papeži Kalixtovi, Trojí co církev obzvláště musí mít.

Církev musí být vždy katolická, svobodná a čistá. Katolická, neboť nesmí být ani kupována ani prodávána; svobodná, neboť nesmí podléhat světské moci; [Col. 0222B] čistá, neboť žádným způsobem nesmí být korumpována úsluhami. Když je totiž Církev prodávána či kupována, vytrácí se víra, protože to, co bylo Bohem učiněno neprodejným, myslí si člověk, že je zbožím. Nuže ten, kdo prodává Církev, napodobuje lačného Judu iškariotského; ten ovšem, který ji kupuje, hlásí se k judaické hamižnosti. Vždyť Juda pro svou lačnost prodal Krista, který je hlavou církve, a židé jej, pro svou hamižnost, koupili. No a když je Církev podřízena světské moci, pak ta, která byla dříve paní, je učiněna služkou; a ztrácí chartu svobody, kterou Kristus nadiktoval na kříži, a jakoby vlastní rukou a vlastní krví napsal. Tuto chartu svobody Kristus vymohl na kříži a sebou samým dal své nevěstě, Církvi, aby jiné lidi skrze hřích [Col. 0222C] učiněné otroky ďábla, sama svobodná svobodnými a syny Božími učinila, a svými aby jí vytrvale sloužili, jako oddaní synové pokorně poslouchají dobrou matku. Tehdy však je čistota církve vystavena nebezpečí, když je korumpována dary, a z čisté a panenské nevěsty Pána, stává se nevěstkou. To je totiž vlastností nevěstek, že jsou vždy opanovány za odměnu. Tyto tři věci, které jsme uvedli, musí církev mít; kdyby z nich jedna chyběla, falešně by byla nazývána nevěstou Kristovou. Ta, která by jako zchromlá padla, nemá moc ani svazovat ani rozvazovat. Neboť Kristus, dobrý pastýř, hledá věrnou nevěstu a opovrhuje nevěrnou, svobodnou k sobě připoutá a zavrhne otrokyni, miluje čistou a nenávidí zkaženou.

Zdroj: MPL 157, Coll. 222A – 222C.