Karel Veliký v Římě roku 774 n.l.

A když po dobu šesti měsíců král Franků prodléval u Pavie při obležení toho města maje velkou touhu pospíšiti si k prahům apoštolským a uvažuje též, že se blíží nejsvětější svátky velikonoční, tu vzav s sebou různé biskupy, opaty a také dvorské úředníky, vévody totiž a hrabata, s velmi početnými vojenskými sbory, spěchal krajem toskánským do Říma. Tak rychle totiž přicházel, že se již o Bílou sobotu objevil u prahů apoštolských. Nejsvětější papež Hadrián doslechnuv se o jeho příchodu a naplněn byv velkým úžasem i potěšením, že král Franků tak náhle přisel, poslal mu všechny dvorské úředníky naproti do vzdálenosti téměř třiceti mil od města Říma do místa, které se jmenuje Nobas: tam ho přivítali s korouhví. A když se přiblížil asi na jednu míli od města Říma, vyslal všechno žákovstvo s učiteli a také s chlapci, kteří se chtěli naučiti číst a psát, a ti všichni nesli ratolesti palmové a olivové a pějíce mu všichni chvalozpěvy, s provoláváním těchto chvalozpěvů přijali krále Franků. A vyslavši mu naproti úcty hodné kříže, to jest odznaky, jimiž podle zvyku bývají uvítáni exarchové a patricijové, jeho Svatost dala ho přivítat s velkou poctou.

On pak Bohem ustanovený nejdobrotivější Karel, velký král Franků a patricius Římanů, jakmile spatřil, že mu přišly naproti tyto nejposvátnější kříže a odznaky, sestoupiv s koně, na němž seděl, úmyslně pěšky pospíchal se svými dvorskými úředníky k svátému Petru. A rovněž řečený dobročinný papež, vstav na úsvitě v tu Bílou sobotu, spěchal se vším duchovenstvem a lidem římským k svátému Petru, aby přijal krále Franků, a očekával ho se svým duchovenstvem na schodech téhož apoštolského chrámu. Když pak nejvznešenější a nejdobrotivější král Karel tam dorazil, líbal jeden po druhém všechny schody nejposvátnějšího chrámu svátého Petra, a tak vystoupil až k papeži, který stál v předsíni nad schodištěm vedle dveří chrámových. A když ho uvítal a vzájemně se objali, nejkřesťanštější král Karel držel pravou ruku papežovu a tak vstoupili do ctihodného chrámu svátého Petra, knížete apoštolů, zatím co veškeré duchovenstvo a všichni řeholní sluhové Boží pěli chválu Bohu a jeho velebnosti, hlasitě provolávajíce: "Blahoslavený, kdo přichází ve jménu Páně" atd. A tak s papežem král Franků a zároveň i všichni biskupové, opati a dvorští úředníci a všichni Frankové, kteří s ním přišli, přiblíživše se ke konfesi sv. Petra a vrhnuvše se před ní na zemi, vykonali děkovnou pobožnost k našemu všemohoucímu Bohu a témuž knížeti apoštolů, velebíce Boží moc za to, že jim na přímluvu téhož knížete apoštolů dala dopřáti takového vítězství.

Po skončení pak této modlitby král Franků snažně požádal dobrotivého papeže, aby mu dal svolení vstoupiti do Říma, aby mohl vykonati modlitby v různých kostelích Božích. A sestoupivše společně jak nejsvětější papež, tak i nejvznešenější král Franků s dvorskými úředníky římskými i franskými k hrobu sv. Petra, ujistili se navzájem přísahou a hned na to král Franků se svými úředníky a lidem vstoupil s papežem do Říma. V touž Bílou sobotu vstoupili společně do basiliky Spasitelovy u Lateránu a nejvznešenější král se všemi svými zdržel se tam, pokud třikrát nejblaženější papež uděloval svátost svatosvatého křtu, a nato se nejlaskavější král vrátil k svátému Petru.

Druhého pak dne, když se rozbřeskávala svátá neděle, o nejposvátnějším hodu velikonočním nejsvětější papež poslal za úsvitu všechny dvorské úředníky a všechny sbory žákovstva ke králi a když se ho s velkou poctou ujali, král spěchal se všemi Franky, kteří s ním přišli, do chrámu svaté Boží Rodičky u Jeslí, kde mu byla sloužena oběť mše svaté, a pak se odebral s papežem do patriaršího paláce Lateránského a tam spolu hodovali u papežova stolu. Dalšího pak dne, v pondělí, vznešený otec a znamenitý papež konaje podle ustáleného zvyku v kostele svátého Petra podobným způsobem oběť mše svaté, dal vzdáti chválu všemohoucímu Bohu a řečenému Karlovi, nejvznešenějšímu králi Franků a patriciu Římanů. V úterní pak den, jak je zvykem, sloužil králi mši v kostele sv. Pavla apoštola.

Avšak ve středu papež odebrav se se svými úředníky jak z duchovenstva, tak i z vojska do kostela svatého Petra apoštola a sešed se s králem k rozmlu¬vě, vytrvale ho prosil a napomínal a s otcovskou láskou snažně mu domlouval, aby ve všech bodech splnil onen příslib, který jeho otec svaté paměti, tehdy král Pippin, a on sám nejznamenitější Karel se svým bratrem Karlomannem a se všemi úředníky franskými učinili svátému Petru a jeho náměstku svaté pa¬měti panu papeži Štěpánu mladšímu, když se vypravil do Francie, ve věci postoupení různých měst a území v italské zemi a jejich odevzdání ve věčné dr¬žení sv. Petru a všem jeho náměstkům. A když se dal tento příslib, který byl učiněn ve Francii v místě zvaném Quierzy, znovu přečíst, schválil on i jeho úředníci vše, co tam bylo obsaženo. A z vlastní vůle, s myslí laskavou a ochotnou nejvznešenější a opravdu nejkřesťanštější Karel, král Franků, přikázal Etheriovi, zbožnému a nejmoudřejšímu svému kaplanu a notáři, aby se¬psal jiný příslib darování na způsob dřívějšího, v němž postoupil svátému Petru táž města a území a slíbil, že je řečenému papeži odevzdá v přesně vytčených mezích, jak se v témž darování jeví obsaženy, to jest od Luny s ostrovem Korsikou dále k Surianu, dále k hoře Bardone, to je k Vercelli, dále k Parmě, dále k Reggiu a odtud k Mantově a k Monselice, a zároveň i celý exarchát ravennský, jak za starodávna byl, a provincie venetské a Istrii, jakož i celé vévodství spoletské a beneventské. Když toto darování bylo vyhotoveno, nejkřesťanštější král Franků, je svou vlastní rukou stvrdil a přikázal všem biskupům, opatům i vévodům a hrabatům, aby se v něm podepsali. A položivše je nejdříve na oltář svátého Petra a pak uvnitř v jeho svaté konfesi, jak král Franků, tak i jeho dvorští úředníci, odevzdali je svátému Petru a jeho ná¬městku, nejsvětějšímu papeži Hadriánovi, slibujíce pod těžkou přísahou, že do¬drží vše, co v témž darování je obsaženo. A dal pak napsat témuž Etheriovi druhý zcela shodný exemplář téhož darování, nejkřesťanštější král Franků ulo¬žil jej vlastníma rukama uvnitř na hrobě sv. Petra pod evangelii, která jsou tam líbána, jako nejpevnější záruku a na věčnou paměť jména svého a království Franků. A jiná vyhotovení téhož darování, napsaná v kanceláři této naší sva¬té římské církve, odnesla si jeho Vznešenost s sebou.

Zdroj: Liber pontificalis tom. I, L. Duchesne (ed.), Paříž 1886, pp. 406 – 407.