Theodorichova chvála patricije Liberia (cca 510 n.l.)

Král Theodorich senátu města Říma.

Je naší snahou, vyvolení otcové, dobrá předsevzetí odměňovat a muže šlechetné povahy odměnou prokázané dobrotivosti rozněcovati k lepším činům. Příklady odměn podporují totiž ctnosti a není nikoho, kdo by se nesnažil dostoupiti nejvyšší mravní dokonalosti, když nezůstává neodměněno to, co s dobrým svědomím je hodno chvály. Z toho důvodu povýšili jsme urozeného Venantia, vyznačujícího se jak vlastními, tak i otcovými zásluhami, uprázdněnou hodností v naší domácí družině, aby vrozená vznešenost původu byla ještě více ozdobena propůjčenými důstojnostmi. Pamatujete se totiž, vyvolení otcové, že patricij Liberius i jako náš odpůrce byl hoden chvály. On tak bezúhonně a poctivě sloužil Odoakerovi, že byl pak nanejvýš hoden naší náklonnosti, i když, jak se zdálo, mnoho nepřátelského proti nám učinil. Nepřešel totiž k nám jako přeběhlík, který je hoden největšího opovržení, ani nepředstíral nenávist k vlastnímu pánu, aby si získal přízeň druhého. Poctivě vyčkával boží rozhodnutí a nechtěl si získati krále, dokud neztratil vládce. A tak se stalo, že jsme mu rádi udělili odměnu, že věrně pomáhal našemu nepříteli; jemu, který, když se věci zvrátily, stal se nám tak milý, jako se nám tenkrát mohl jeviti nepřátelský. Když jeho pán byl již téměř pokořen, žádný strach jej nezlomil, pevně snesl pád svého knížete a nemohly ho vzrušiti ani nové poměry, jichž se zalekla i zmužilost jeho druhů. Prozíravě se poddal společným osudům, aby, jsa tím doporučení hodnější, že pevně podstupoval boží rozhodnutí, dosáhl lidské přízně. Ocenili jsme mužovu věrnost, smuten přešel pod naší pravomoc a jsa překonán, změnil smýšlení, avšak dosáhl toho, že nebyl přemožen.

A když jsme mu brzy nato udělili hodnost správce provincie, zařídil s takovou počestností svěřený sobě úkol, že se každý podivoval, že je tak poctivě oddán ten, o němž věděl, že byl tak vášnivým protivníkem. On totiž s neúnavnou péčí, což je nejvzácnější druh ctnosti, s obecným uznáním se zjevně staral o obecné dobro, daně nezvyšoval, přesto je však, ač je ponechal v témž stavu, rozmnožil tím, že to, co zpravidla bylo nesprávně rozptylováno, prozíravou přičinlivostí náležitě shromažďoval. Zjistili jsme rozmnožení příjmů, vy pak nevíte, že by daně vzrostly. A tak obé podivuhodným způsobem bylo uskutečněno, aby i státní pokladna získala, i aby soukromý výnos neutrpěl žádné škody. A je nám milé uvésti znovu v paměť, jak při přídělu třetiny pozemků sdružil jak statky, tak i mysli Gótů a Římanů. Neboť ačkoliv se lidé pro sousedství zpravidla dostávají do svárů, těmto společenství statků dalo, jak známo, podnět k souladu. Tak se zajisté stalo, že oba národy, když spolu žijí, spojily se v stejném smýšlení. Hle nová událost a zcela hodná chvály, z rozdělení hroudy spojily se přátelské svazky pánů, přátelství národů pohromami bylo posíleno a se strany půdy získán byl ochránce, aby byla zachována plná bezpečnost podstaty. Jeden zákon a stejný řád je sdružuje. Je ovšem nutné, aby se mezi těmi, kdož trvale zachovávají vytčené meze, posilovala oddaná náklonost. Římská obec děkuje totiž i za svůj mír jmenovanému Liberiovi, který tak proslaveným národům věnoval náklonnost a lásku. Uvažte, vyvolení otcové, zda jsme mohli nechati bez odměny toto potomstvo, o jehož otci jsme přesvědčeni, že vykonal tolik vynikajících činů. Nechť nebesa jsou příznivá věcem uspořádaným, abychom, tak jako ctnosti povzbuzujeme udělováním dobrodiní, se souhlasem shledali, že ti, kdož byli pověřeni čestnými úřady, se povznesli zásluhami.

Zdroj: Fl. Magnus Aurelius Cassiodorus, Variae, II., č. 16., J. - P. Migne, Patrologia latina, 69, 553 - 555.