Honorius Augustodunensis, Elucidarium neboli dialog o veškeré křesťanské teologii

[Col. 1128D]

27. O mystickém těle Kristově, jímž je Církev.

Žák: Jakým způsobem je Církev jeho tělo a vyvolení jeho údy? --- Mistr: Jako tělo náleží hlavě a je jí řízeno, tak je Církev skrze svátost Kristova těla k němu připojena; dokonce je s ním učiněna jediným tělem a všichni spravedliví jsou jím ve svých řádech řízeni tak jako údy hlavou. Oči hlavy tohoto těla jsou proroci, kteří předvídali věci budoucí, a také apoštolové, kteří přivedli jiné z cesty omylu k světlu spravedlnosti. Uši jsou poslušní. Nozdry jsou moudří a hlen, který je skrze nozdry vylučován, jsou heretici, kteří jsou na základě soudu moudrých vysmrkáni z Kristovy hlavy. Ústa jsou učitelé, zuby jsou vykladači Písma svatého, [Col. 1129A] ruce jsou ochránci Církve. Nohy jsou zemědělci, kteří Církev živí. Dále lejno, které bylo vyloučeno z prasečího břicha, jsou nečistí a zhýralí služebníci oltáře a další zločinní uvnitř Církve, kteří zatěžují útroby matky Církve, které, když jsou odklizeni smrtí, démoni, jako prasata, pohltí. A celé toto tělo je spojeno vazbou lásky a pravdy v jedno.

...

29. O důstojně či nedůstojně sloužících [mši], resp. obětujících.

Ž: Jakou budou mít odměnu ti, kteří slouží důstojně? --- M: Budou odměněni dvojím: budou korunováni jednou korunou, neboť slouží s úctou, a druhou, neboť k tomu připojují slušné mravy.

Ž: Co soudíš o těch, kteří toto dělají nedůstojně a proti ustanovením kánonů? --- M: Ti, kteří, proti právu a slušnosti [Col. 1130A], vedou život v cizoložství a smilstvu a dalších hanebnostech, nebo Církve či církevní úřady prodávají nebo kupují, a špatným příkladem hubí lid Boží, a toto vše slepě obhajují, jsou ti, kdo vydávají Pána a zároveň jej přibíjejí na kříž.

Ž: Kvůli čemu mají kněží celebrovat mši? --- M: Pouze kvůli Bohu a spáse jejich a celé Církve. Ovšem tito celebrují kvůli zisku, totiž aby byli ctěni lidmi a obdarováváni časnými statky. Ti však, kdo mystérium utrpení Krista prodávají za lidskou přízeň či časný zisk, co jiného činí, než že vydávají Pána? Když věru špinavýma rukama a poskvrněným svědomím, troufají si udělovat toho, v jehož očích nejsou čistí pro nebe, co jiného činí, než že Pána [Col. 1130B] přibíjejí na kříž?

Ž: Je možné, aby se lid provinil kvůli jejich vině? --- M: Když synové Heliho poskvrnili oběť Páně, téměř celý lid s nimi došel záhuby, neboť konali proti příkazu zákona Páně. Tím spíše ti, kteří se nazývají křesťany, a zdánlivě jsou Kristovými služebníky, a při tom poddávají se smilstvu a luxusu, berou si manželky, plodí syny a dcery – což je zakázáno, když má očividně za platné veškerá Církev to, co řekl Pán prvnímu pastýři, tj. svatému Petru a po té jeho nástupcům, totiž mužům apoštolským, arcibiskupům: Cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi (Mt 16,19); a na všech synodech byli exkomunikováni, [Col. 1130C] a nechť jsou exkomunikováni – jsou poskvrněni, když jsou napomenuti, nedbají toho, pokud jsou exkomunikováni, není v nich bázeň Boží, ale smějí se a říkají: „Toto je anathema nad námi a našimi syny.“ Z toho je patrné, že když slepí slepého následují do propasti, dokonce jsou s nimi spojeni udílením svátostí, také s nimi budou mít podíl na trestu.

Ž: Co když přijímají svátosti, aniž by o tom všem věděli? --- M: „Kdo se dotkne smůly, ušpiní se.“ A proto ti, kdo od nich přijímají, byť neznalí, přece jsou jimi pošpiněni.

Ž: Co kdyby odmítli? --- M: Pak těmto vina oněch neuškodí.

30. I špatní kněží mohou přeměnit chléb ve skutečné tělo Kristovo, ačkoli jejich modlitba a požehnání obrací se v hřích.

[Col. 1130D]

Ž: Mohou takoví přeměnit chléb ve skutečné tělo Páně? --- M: Jakkoli jsou prokletí, přece slovy, která vysloví, stane se chléb tělem Páně; neboť ne oni sami, nýbrž Kristus posvěcuje a skrze přátele i nepřátele způsobuje spásu synů: oni spějí k zatracení, jiní však jsou přijati ke spáse. Proto ani nejhoršími nejsou učiněni horšími, ani nejsou zlepšeni nejlepšími, právě tak jako bahno stoky nečiní paprsek světla špinavějším a prostor svatyně čistším.

Ž: Pokud je tedy dobré to, co je skrze ně vytvořeno, [Col. 1131A] a přijímajícím je dáno nikoli jimi ale Kristem, jak to že se přijímajícím dobré obrací v zhoubu? --- M: Dobro tomu, kdo jej přijímá, nejen že neprospívá, nýbrž dokonce škodí, pokud jej proti zákazu přijal od toho, od koho neměl.

Ž: Dokaž to. --- M: V ráji nebyl žádný plod špatný, když Bůh stvořil všechny velmi dobré; ale člověk obrátil pro sebe dobré ve špatné, když neodmítl přijmout plod od hada ba ďábla.

Ž: Jestliže někdo [přijme] v nebezpečí smrti, což není ušetřen od takového osudu? --- M: Pokud by někdo, kdo nepochybuje o tom, že byl běžně začleňován do jednoty Církve skrze ústa kněze, v zápalu spravedlnosti odmítl přijmout, pak věřím, že bude spasen svou vírou, pokud by nakonec zemřel. A jestliže by někdo, proklínaje jejich zlé skutky [Col. 1131B] avšak velebíc dobrotu Krista, od nich prostě přijal, i ten, věřím, bude spasen ve své víře. Vždyť i Josef žádal Ježíšovo tělo od nevěřícího Piláta a dostal jej.

Ž: Mohou takoví kněží pro lid usmířit Boha? --- M: Daleko spíše jej urazí. Neboť zasvěcená místa pošpiní už tím, že do nich vstoupí, a roucha a nádoby zasvěcené Bohu tím, že se jich dotknou. Tito jsou odporní (abhorret) shromáždění andělů, těchto straní se sám Pán, jak je psáno: Popouzeli ho jeho synové (Dt. 32,19), ba spíše zkažení nesynové jeho (Dt. 32,5); svou tvář před nimi ukryji, řekl Hospodin (Dt. 32,19). Řekl totiž: synové skrze kněžství; a dodal: ne skrze zkaženost. Jejich oběť Pán nepřijal, nýbrž se mu ošklivila [Col. 1131C], jak je řečeno: Vaší oběť má duše nenávidí, praví Pán: neboť mi přinášíte poskvrněný chléb (Malac. 1,7). A znovu: Přestaňte přinášet marné oběti: vaše oběti jsou mi odporné (Iz 1,13). Tělo Páně když pošpinit nemohou, nakolik je v nich samých, pošpiňují, když onen chléb nemoudře či jiný přijímají. Modlitba jejich není přijímána, nýbrž stává se hříchem, neboť Pán je nevyslechne. Jejich žehnání obrací se v zlořečení, jak je psáno: Obrátím vaše žehnání v zlořečení, pravil Pán (Neh 13,2). A jinde: Nestál o požehnání, tak ať ho opustí, miloval prokletí, tak ať ho raní (Ž 109,17).

Ž: Přijímají tito tělo Páně? --- M: Pouze synové Boží [Col. 1131D], kteří jsou Kristu přivtěleni a pro Boha chtějí žít, přijímají tělo Kristovo; oni však, kteří v Kristu nesetrvávají, jakkoli jej do úst vkládají, tělo Kristovo nepřijímají, ale své odsouzení jedí a pijí. Tělo Páně je rukou anděla odneseno na nebe a uhel je místo něj démonem vhozen do úst, jak dosvědčuje Cyprián. A protože toto přijímají stejně nedbale jako jiný chléb a jiné víno, obrací se v nich ve žluč dračí a zmijí jed, z nějž nelze se zotavit.

Ž: Cožpak nepřijal Jidáš ten samý co Petr? --- M: Nikoli: protože Petr Pána miloval, proto od Pána přijal svátost i s její mocí, Jidáš však, protože Pána nenáviděl, přijal sice chléb, ale moc svátosti zůstala v Kristu, proto po polknutí sousta brzy do něj vstoupil ďábel; tak jako by Jidášovi ne tělo, ale pouze sousto pouze namočené, ne však posvěcené dal. Petr k Pánu lnul a byl poslušen jeho slov. Jidáš, když kráčel s Pánem tělem, myslí a duchem byl se zrádci. A tito [kněží] tedy, zatímco mají odevzdávat Bohu náležející službu nočními chválami, užívají si v objetí kopulace. Podobně zatímco pro sebe a sobě svěřené mají bohoslužbami usmiřovat Boha, hrají si se svými dětmi a chovají je na klíně. …

Zdroj: [Opp. B. Lanfranci, edit. J. A. GILES, LL. D., Ecclesiae Anglicanae presbyteri, Oxonii 1844, 8o, t. II, p. 280.---Exstat quoque in appendice ad Opera S. Anselmi Cantuar., edit. Paris. 1721, curante D. Gerberonio; MPL 172, Col. 1128D – 1129A, 1129D – 1134C, 1147D – 1149A.]