Druhá exkomunikace krále Jindřicha IV. (7. března 1080)

Svatý Petře, kníže apoštolů, a ty, svatý Pavle, učiteli národů, popřejte mně, prosím, laskavě sluchu a milostivě mne vyslyšte. Jelikož jste žáci a milovníci Pravdy, pomozte, abych vám říkal pravdu beze vší falešnosti, kterou zcela opovrhujete, aby mně moji bratři lépe naslouchali, seznali a pochopili, že z jistoty ve vás, po Bohu a jeho matce Marii vždy panně, stavím se na odpor špatným a nespravedlivým, avšak těm, kdož jsou vám věrni, jsem připraven pomoci. Vždyť vy víte, že jsem nikoliv rád přijal kněžské svěcení a proti své vůli odešel za Alpy s pánem papežem Řehořem, ale ještě více proti vůli vrátil jsem se s mým pánem papežem Lvem k vašemu vlastnímu kostelu, v němž jsem vám, ať již jakkoli, sloužil; pak zcela proti své vůli s velkou bolestí a nářkem i pláčem byl jsem, ač velmi nehodný, povznesen na váš trůn.

To říkám proto, že ne já vás, ale vy mne jste si zvolili a vložili na mne přetěžké břímě vaší církve. A poněvadž jste mně přikázali vystoupit na vysokou horu a volati a oznamovati Božímu lidu jejich zločiny a synům církve jejich hříchy, synové ďábla počali proti mně povstávati a až do krve se odvážili vztáhnouti na mne své ruce.

Povstali totiž králové země a knížata světská i duchovní, také dvořané a obyčejní lidé spojili se proti Pánu a proti vám, jeho pomazaným, řkouce „Rozlomme jejich pouta a svrhněme se sebe jejich jho“ A aby mne zcela smrtí nebo vyhnanstvím zkrušili, pokusili se mnohými způsoby proti mně povstati.

Mezi nimi zejména Jindřich, kterého nazývají králem, syn císaře Jindřicha, který zosnovav spiknutí s mnoha biskupy zaalpskými i italskými, pozdvihl se proti vaší církvi, prohlašujíce mne za sesazeného aby si ji podrobil. Jeho zpupnosti postavila se na odpor vaše autorita a zničila ji vaše moc. On, zděšen a pokořen, přišel ke mně do Lombardie a žádal zproštění klatby. Já, když jsem jej viděl pokořeného a přijal od něj mnoho slibů, že napraví svůj život, přijal jsem jej pouze zpět do společenství, nedosadil jsem ho však do království, s něhož jsem ho na římské synodě sesadil, a ani jsem nepřikázal, aby mu byl všemi, kdož mu byli přísahali nebo hodlali přísahati, zachováván slib věrnosti, jehož jsem všechny na téže synodě zprostil.

A to jsem proto zadržel, abych mezi ním a biskupy a knížaty záalpskými, kteří se proti němu podle příkazu vaší církve postavili, sjednal spravedlnost nebo smluvil smír, jak sám Jindřich přísahou dvou biskupů mně slíbil. Řečení však biskupové a knížata záalpští slyšíce, že mně nedodržuje to, co byl slíbil, a takřka se vzdávajíce do něho veškeré naděje, zvolili sobě bez mé rady, jak vy jste svědky, vévodu Rudolfa králem. Kterýžto král Rudolf, vyslav ke mně spěšně posla, oznámil, že jen z donucení vzal na sebe vládu království, že však je hotov mne všemožně poslouchati. A aby tomu bylo pravdivěji věřeno, od té doby vždy mně posílal týž vzkaz, dodávaje též, že chce se ručit i to, co slibuje, rukojemstvím svého syna, syna sobě věrného, vévody Bertholda. Mezitím Jindřich jal se mne prositi, abych mu pomohl proti řečenému Rudolfovi. Odpověděl jsem, že rád učiním, vyslechna vývody obou stran, abych věděl, čí věc je spravedlivější. On však domnívaje se, že ho může vlastními silami přemoci, pohrdl mou odpovědí. Když však shledal, že nemůže poříditi, jak doufal, dva biskupové z jeho stoupenců, totiž verdunský a osnabrucký přišli do Říma a na synodě mne jménem Jindřichovým požádali, abych mu zjednal spravedlnost. Aby se tak stalo, schvalovali i vyslanci Rudolfovi. A tak konečně z Božího, jak věřím, vnuknutí ustanovil jsem na téže synodě, že se má v končinách záalpských konati shromáždění, aby se na něm bud sjednal mír, anebo zjistilo, čí věc je spravedlivější. Neboť já, jak vy, otcové a páni, jste mně svědky, až dodnes jsem se nerozhodl pomáhati žádné straně leč té, jejíž věc by byla spravedlivější. A poněvadž jsem měl za to, že strana mající méně práva nebude chtíti, aby se konalo shromáždění, na němž by se spravedlnosti dostalo jejího místa, vyobcoval jsem a stihl klatbou všechny osoby, ať krále nebo vévodu anebo biskupa či nějakého člověka, který by jakoukoliv záminku znemožňoval, aby se shromáždění konalo. Řečený však Jindřich, se svými stoupenci, neobávaje se nebezpečí neposlušnosti, což je zločin modloslužby, tím že znemožňoval shromáždění, propadl exkomunikaci a sám sebe uvrhl v pouta klatby a velké množství křesťanů vydal na smrt, kostely zkáze a téměř celé království zpustošení. Pročež důvěřuje v soud a milosrdenství Boha a jeho nejsvětější matky Marie vždy Panny, podepřen vaší mocí často jmenovaného Jindřicha, kterého nazývají králem, a všechny jeho stoupence vyhlašuji za vyobcované z církve a váži je pouty klatby. A zbavuje ho opětně jménem všemohoucího Boha a vaším království německého s italského, odnímám mu veškeru moc a důstojnost královskou a zakazuji, aby ho nikdo z křesťanů jako krále neposlouchal, a všechny, kdo mu přísahali nebo budou přísahati na území království, zprošťuji i od slibu věrnosti. Sám pak Jindřich se svými stoupenci ve všech bojových srážkách nechť nezíská žádné vojsko a svém živote žádné vítězství. Aby pak Rudolf, kterého si Němci zvolili krále, německé království spravoval a ve věrnosti k vám chránil, ve vašem zastoupení dávám, uděluji a svoluji všem věrně při něm stojícím uděluji v pevné důvěře ve vás odpuštění všech hříchů a vale požehnání v tomto i v příštím životě. Neboť jako Jindřich pro svou zpupnost, neposlušnost a přetvářku právem je sesazován z důstojnosti královské, tak Rudolfovi pro jeho pokoru, poslušnost a upřímnost moc a důstojnost královská je propůjčována.

Jednejte nyní, prosím, nejsvětější otcové a knížata, aby celý svět po¬chopil a poznal, že můžete-li svazovati a rozvazovati ne nebi, můžete na zemi jednomu každému podle zásluh odnímati a udělovati císařství, království, knížectví, vévodství, markrabství, hrabství a statky všech lidí. Vy jste zajisté opětovné odňali patriarcháty, primáty, arcibiskupství a biskupství špatným a nehodným a dali jste je mužům nábožným. Jestliže tedy rozsuzujete věci duchovní, co je věřiti, že můžete ve věcech světských. A jestliže budete souditi anděly, stojící nad všemi zpupnými knížaty, co můžete učiniti s jejich sluhy! Nechť se nyní dovědí králové a všechna světská knížata, jakou vy máte moc, co můžete, a nechť se obávají zlehčovati nařízení vaší církve. A nad řečeným Jindřichem vykonejte tak rychle svůj soud, aby všichni věděli, že padne nikoliv náhodou, nýbrž vaší mocí. Nechť je zkrušen, kéž však k pokání, aby duše byla zachráněna v den Páně.

Stalo se v Římě dne 7. března, třetí indikce.

Zdroj: Philipp, Jaffé, Bibliotheca rerum germanicarum, tom. II, Berlin 1865, pp. 401-404; viz také Das Register Gregors VII., Erich Caspar (ed.), MGH, epp. sel. 2,2, Berlin 1923, pp. 483 – 487.