Epistola 198 Adriani papae Archiepiscopo Thessalonicensi scribit de Ecclesia Graecorum cum Romana reconcilianda. Commendat Balduinum et Balditzionium tabellarios ad Emmanuelem imperatorem missos. (1154-1159)

Hadrián ... ctihodnému bratru soluňskému arcibiskupovi posílá pozdrav, atd.

Protože kvůli nenávisti prastarého nepřítele konstantinopolský stolec sebe sama od svaté římské a apoštolské církve (což bez prolití slz sotva můžeme vyslovit) [Col. 1580C] oddělil a nepřítel člověka vylil jed vlastní zloby a děti odepřely poslušnost své matce a jednotu vystřídalo rozdvojení. Naši předchůdci, nástupci svatého Petra, vynaložili mnohou námahu a úsilí, aby bylo schizma mezi námi zažehnáno a jednotě církve byli navráceni ti, kteří se od ní oddělili. Proto i my, kteří jsme v této době, jak se zlíbilo Bohu, přijali správu apoštolského stolce, pro všechny církve, které byly ustaveny po celém okrsku zemském, jakkoli v ničem nejsme rovni ctnostem svatého Petra, jsme přece nuceni vykonávat jeho službu. Věříme, že je třeba dbát toho, abychom nebyli počítáni k těm, Bůh nedopusť, jež skrze proroka Pán kárá [Col. 1580D] říkaje: Co bylo vyhnáno, nepřivedl jsi zpět, co bylo nemocné, neuzdravil jsi, co se ztratilo, nehledal jsi, a co bylo roztrženo, nesvázal jsi. A proto pospěšme k přivedení dětí na místo církve a jednoty a k nalezení ztracené drachmy; podníceni apoštolským příkazem, ty, kteří slova doktríny odmítají, abychom je přesvědčili, a napomenutí věrných dříve či později učiněné, mírněme. A poučeni příkladem toho, který byl Pánem slávy a maje vše ve své moci nechal sklonit nebesa a sestoupil a přijavše podobu služebníka, sám sebe vyprázdnil, aby vrátil ztracené ovce do svého stáda. Proto, bratře v Kristu, tvou dobrou vůli tímto listem napomínáme, abys o tuto věc svědomitě dbal. Neboť jedna [Col. 1581A] jediná je církev a jediná archa spásy, v níž lze jednoho každého věřícího zachránit před potopou. A o takovou jednotu všemi způsoby usiluj, a tvá moudrost nechť uváží, že církev Boží nemůže zůstat rozdělená, má-li všechny živé duše z bouře dnešní potopy shromáždit uvnitř jedné archy pod svatým Petrem, kormidelníkem všech věřících. Traduje se totiž, kterak svatí otcové, osvíceni Duchem svatým, nařídili, aby svatá církev římská obdržela bezvýhradný primát nad všemi církvemi a předepsali, aby bylo dbáno jejích rozhodnutí ve všech soudech. A o odstranění rozdělení z jejího středu, o církevní unii, o opravu pobořené zdi, kvůli lásce Boží [Col. 1581B], kvůli spáse duše a kvůli rozkvětu slávy, která neochabne, pilně se starej. Nejprve u sebe samého, pak u ostatních, nakolik milost Boží dá, věnuj práci tomu, aby bylo stádo sjednoceno s církví a ti, kde se prohlašují za ovečky Páně, jsou navráceni do stáda svatého Petra, který péči o ně přijal z rozkazu Páně. My, kteří jsme přijali úřad pastýře, totiž v této věci nehledíme k časné poctě, nehledáme pomíjivou slávu. Vyznáváme, že jsme služebníky všech služebníků Božích. Ale když náš Pán a učitel, jak čteme, aby jediného mrtvého vzkřísil na těle, se slzami přistoupil k hrobu a řekl: Lazare, vyjdi ven! (Jan 10), považujeme za nehodné, máme-li si podržet poklad Páně [Col. 1581C], pokud bychom opomněli vzkřísit na duši, kohokoli můžeme. Zbývá jedna věc – naše milované syny a posly, Balduina a Baldicionia, které jsme vyslali ze zbožného shromáždění k našemu nejmilovanějšímu synu Emmanuelovi, císaři konstantinopolskému, úpěnlivě svěřujeme tvé laskavosti a žádáme, abys pro lásku Boží, svatého Petra a apoštolského stolce a pro posílení vzájemné věrnosti, dbal o uspokojení jejich potřeb. Doufáme, že budeme dopisem ubezpečeni o tvém zdraví.

Zdroj: [MANSI, Concil., XXI, 796; MPL 188, Col. 1580B – 1581C.]