Epistola 437 Paschalis papae Ad Alexium imperatorem Constantinopolitanum (Anno 1115)

ALEXIOVI, císaři konstantinopolskému.

Důstojnosti a slitování Boha všemohoucího vzdáváme díky, neboť uznal za hodna dodat odvahy Vašemu srdci k obnovení jednoty katolické[Col. 0388C]církve; moc Ducha svatého prosíme, aby, tak jako uznal za hodna ve svých apoštolech uvést v jednotu rozdíly všech národů, byla v nás tato jednota dovršena. Toto naše úsilí je zajisté velmi těžké, protože není snadné přivést k souhlasu naše rozdílné národy. Vám však z milosti Boha všemohoucího je tato příležitost otevřena, protože kleriků a laiků, představených i poddaných, . . . . . závisí na Vašem rozhodnutí, bude-li Vás provázet dobrota vůle. O tomto zbožném a svatém záměru jsme se dozvěděli z Vašeho listu, a zpráva B. Mesimera [Col. 0388D], vašeho velice věrného a moudrého vyslance, nás o něm plněji ujistila. On sám totiž o zdar Vaší legace z celého srdce usiluje, ježto překypuje jak oddaností k Vám, tak i touhou po katolické jednotě. Zajisté je Vaše bystrá mysl obeznámena s tím, jaká bývala kdysi oddanost a úcta konstantinopolského patriarchy vůči římskému biskupovi. Avšak již uběhlo mnoho let, co se naprosto neslýchaně biskupové královského města spolu se svým klérem natolik straní lásky Římské Církve a poslušnosti k ní, že nepovažují za hodna ani přijímat listy zaslané apoštolským stolcem, ani stýkat se s jeho vyslanci. A pokud by moudrá láska vaší vlády neprojevila vůči našim vyslancům přívětivost, zajisté by rozdělení mezi námi přetrvalo, takže ani my bychom o vás neměli povědomí [Col. 0389A], ani vy o nás, ani bychom dnes nepamatovali na usmíření. Jako první prostředek této jednoty se tedy jeví to, aby náš bratr, konstantinopolský patriarcha, uznávaje primát a vážnost apoštolského stolce, tak jak bylo v sankcích zbožného vládce Konstantina stanoveno a souhlasem svatých koncilů potvrzeno, dřívější tvrdošíjnost napravil, jak seznáš z návrhu našich legátů; a ony metropole neboli provincie, které dříve podléhaly správě apoštolského stolce, nechť jsou přivedeny pod jeho poslušenství a správu, aby ty pořádky, které platily mezi starým a novým Římem za časů Vašich a Našich předků, byly nyní za spolupráce Boží skrze přičinlivost Vaší výsosti [Col. 0389B] obnoveny. Neboť ony záležitosti, které stojí mezi Latiny a Řeky ve věcech víry a zvyků, nezdá se, že by mohly být vyřešeny, pokud nebudou nejprve údy spočívat s hlavou. Jak by totiž mohla, uprostřed hádek nesouhlasících a navzájem si odporujících, být projednána různost otázek, když jeden druhého nepovažuje za hodna ani poslouchat, ani se s ním shodnout. Brzy z milosti Boží představení apoštolských stolců, za našeho a vašeho společného úsilí a v čase a místě, které stanovíme, budou se muset sejít, aby probráním svých mínění podle správnosti svatých Písem byly z jejich středu odstraněny pohoršlivé sváry. Vaší moudrosti je nyní na zvážení místo tohoto shromáždění, takové, které bude pro naše bratry, kteří se u vás sejdou, výhodné a pohodlné [Col. 0389C]. Jako vhodný čas jeví se nám předběžně, dá-li Pán, říjen příštího roku. K projednání toho všeho s umírněností Vaší moudrosti, posíláme k Vám našeho ctihodného bratra M[aura], biskupa z Amalfi, a nejdražší syny opata N. a Hugona, presbytery našeho stolce a nejdražšího B., podjáhna našeho stolce. Které, žádáme, abyste k nám co možno rychle poslal zpět, abychom, seznámeni s Vaší odpovědí, to, co bude k provedení věci zapotřebí, na radu Boží vhodně zařídili.

V Tróji.

Zdroj: [Registrum Paschalis papae, lib. XIV, cap. 6. – E cod. Vatic. Ottobon. n. 3057 eruit W. Giesebrecht; edidit Philipp. Jaffé, Regesta Rom. pont., p. 510.; MPL 163, Col. 388C – 389C.]