Alžběta Lidmila z Lisova

Léta PÁNĚ 1675

Dne 1. octobris odemkla jsem hůru, aby malíři malovali, jak jsem dolů na síni přišla, přijde na mě bolest a hned měchejř ode mě odskočil, tu já nevědouc leknutím co dělat, přece jsem šla nahoru a pán můj se mnou, takže těžkostí a strachy sem nevěděla nic co dělám, tu jen Marije ledabylo lecjaks zavírala, já ale stonala k dítěti. Až asi v půl pátý německý hodiny po mým nevypovitelně těžkým stonání, ten nejmilosrdnější milostivý dobrý Bůh ráčil mně milostným pomocníkem býti a ceroušku ku potěšení dáti, z čehož Nejsvětější trojice,Matka boží, všechni boží svati pochváleni buďte navěky.

Narodila se má cera Antonerle na znamení ryb, při slehnutí ale jsouc dítě hrozně mdlý, tak neumyté ji můj nejmilejší pán dal křtíti našemu pater kvardijanu františkánu convent[u]alis, jménem Sebastian Hagensky, a jsouc tu právě naše chudá kmotra, která kolika dětem v kmotrovství stála, držela dítě na rukouch, jméno naší cerušky je Antonína, slíbíc to svatýmu Antoni. Pán Bůh rač tý naší milý cerušce svý svátý božský požehnání a milost svou svátou na duši i na těle dáti, též na všem jejím budoucím mění žehnati, aby šťastně, jestli vůle boží jest, v zdárnosti beze škody na těle jejím, ke cti a chvále Boží, svý duši k spasení, nám rodičům k potěšení, zrostla, ctnostně [živa byla], Boha nikdy smrtedlnýma hříchy nehněvala, Boha a velebnost a jeho Nejsvětější matku, všechny boží svatý před očima jměla, přikázání boží plnila, sedmi dary Ducha svatýho obdařena byla. Bože dej, jestli vůle tvá svátá, jí duši k spasení a nám rodičům k potěšení, jí šťastně odchovat, tobě jí Matko boží za ceru dávajíc, nejsouc já jen její opatrovnice hříšná, též tobě ji poroučím S. milý Antoni k opatrování, nejsouc těch velkých milostí od Boha pro mý těžký hříchy hodna, za nesmírný milosrdenství tvý božský sníženě děkuji a prosím buď mně, mýmu milýmu pánu, všem dětem milostiv, zde časně i tam věčně. Amen. Narodilo se v pokoji, kde velký vokna na dvůr. Baba u mě má Dlouhá ze Vtelna [přípisek].

Dne 3. octobris sem se hned včera večír těžce na horkost a rozdílný jiný nemoci na lámání klidu, na bo¬lest hlavy, rozstonala těžce, takže můj nejmilejší pán na spěch do Mladý Boleslave pro doktora a do Prahy pro druhýho doktora poslal, kterýž taky 4. octobris přijel k polednímu doktor, já ale přece i dnes tuze hrubě těžká byla a bez hrozný bolesti v kříži, taky při jiných těžkostech se hnout nemohla.

Dne 5. octobris se Bohu chvála se mnou polepšilo, oba doktoři u mě zůstali.

NB toho dito mýho pána komorník Martin Hladík souc z Prahy na koni poslaný do Vídně dnes zas přijel s dobrýma psaníma, Pánu Bohu chvála.

A doktoři odjeli, jsouc mi Bohu chvála líp.

NB 16. octobris sem se s mou malou Antonerlí ceruškou k ouvodu uvíst dala, dříve ale pater nad dítě¬tem ceremonije, co se při křtu činí, vykonal, souc nejprv jen bez ceremonijí okřtěna, Bůh tomu dítěti i mně milost a štěstí uděl.

LÉTA Páně 1675

Dne 7. novembris můj nejmilejší pán ráno jel do Prahy, protože veze mýho nejstaršího a nejmilejšího syna Franc Antoni do Prahy k pánům páterům theatinům (Kolej theatínů (kajetánů) v Praze na Malé Straně. František Antonín z Lisova se stal posléze jejím proboštem.), poněvadž to dobrý dítě tím mizerným nestálým světem o zem hodilo a v tom svátým řádu duchovní svůj celý život věsti a dokonati chce. Souce stáří šternácte let, od jminulýho svatýho Michala, na kterýž den se narodil, mu jde na patnáctý rok. Ačkoliv se tělesně jakož mateř dost truchlím a pláči, poněvadž nás rodiče jakživ nerozhněval a nezarmoutil, a ke všem ctnostem nám k potěšení se ukazoval, poněvadž sobě ho Bůh zvolil a jeho k svý službě volá, tehdá já jeho věrná mateř vůli svou s božskou srovnávám a Bohu odevzdávám, souc tý naděje k mýmu Bohu, že jak můj nejmilejší syn na povolání božský s radostí ochotně v svým tak mladým, však v těch málo letech moudrým věku, za hlasem a vnuknutím božským pospíchá, nedajíc si žádnýmu zbránit, takže ten dobrý Bůh čím dál víc milostí a láskou Ducha svatýho zapálí jeho srdce k Bohu v stálosti v dobrým, takže jak dobře život začíná, tak v dobrým živ souc, po mnoha Bohu sloužících skutkách, že nědy[!] dobře a šťastně svůj život dokoná. K čemuž já mu mý nehodný mateřský požehnání dávám a Bohu děkuji, že jak mý nejprvnější děti k sobě za anděli vzal, tak, že na tomto světě, který nechal prvního do svýho neb jemu sloužícího stavu bere.

LÉTA 1676, DNE 1. MÁJE JSEM TU

milost dosáhla od J. M. císařovny vdovy, kteráž mně ráčila dát zlatý šmelcovaný kříž, kterej u sebe vždyckny musím nosit jsouce přijata do vzácnýho bratrstva Svatého Kříže, takovej kříž J. M. císařovna sama nosí, a ty nejvzácnější paní, a v tom svátým bratrstvu jsou. K týto milosti jich nepřijde mnoho krom vzácný osoby, po smrti každý paní, která ten kříž má, musí zas bejt ke dvoru kříž odevzdanej a smrt tý jistý paní ohlášený, tu J. M. císařovna dá sama za tu paní umrlou milostivé a vzácné rekvijem sloužit a pozve k tomu to nejpřednější panstva[!] a ministry, též každá paní, která je v tom bratrstvu je povinna za umrlou paní dáti 2 mše svátý sloužit.

Ludomila Alžběta z Lysau, rozená Tengnaglovna M. P.

LÉTA Páně 1676

Dne 7. novembris, stoníc pomalu však předce chodila jsem celej den až večer opravdu začnouc stonat tu noc na neděli totiž 8. novembris právě o půlnoci můj milostivý Bůh ráčil mně milostivým pomocníkem býti a ceroušku na tento bídný svět dáti, z čehož Nejsvětější trojice, Matka boží, všechny boží svátý pochváleni buďte navěky. Baba při mně byla má Dlouhá ze Vtelna. Narodila se má ceruška na znamení střelce.

Na to 9. novembris jest naše ceruška okřtěna z milosti boží v naší kaple, neb pokoji velkým klenutým na schodech, kde mše bejvá. Křtil ji náš pan pater Ignati, františkán conventualis z Karmele z Kláštera z Mladé Boleslavě, který jako kaplan u nás přisluhuje, jméno naší cerušky při křtu svátým jí daný jest Ludmila Roza. Kmotrové byli 3 chudý, jeden muž starý, který prve juž kmotrem byl mýmu prvnímu dítěti a kmotra držela na rukou Lidušku, ta chudá kmotra, která již prv mejm kolika dětem kmotrou byla a při ní ještě jedna chudá, všechny 3 chudý z Mladý Boleslavě. Pán Bůh rač tý naší cerušce svý svátý božský požehnání a milost svou Svatou na duši i na těle dáti, též na všem jejím budoucím jmění žehnati, aby šťastně, jestli vůle boží jest, v zdárnosti beze škody na těle jejím, ke cti a chvále boží, svý duši spasení, nám rodičům k velkýmu potěšení, zrostla, ctnostně živa byla, Boha nikdy smrtedlnýma hříchy nehněvala, Boha a velebnost jeho a jeho Nejsvětější matku, všechny boží svátý před očima jměla, přikázání boží plnila, sedmi dary Ducha svatýho obdařena byla. Bože dej, jestli je tvá svátá vůle a její duši k spasení, nám rodičům k potěšení, ji šťastně odchovat, tobě jí Matko boží za ceru dávajíc, nejsouc já jen její opatrovnice hříšná, též tobě ji poroučím svátá jmilá

Lidmila a Roza, já hříšná mátě, nejsouc hodna mnoha milostí božských pro mý těžkých[!] hříchy, uznávaje ale mimo mý zasloužení mnoho milostí jmilýho Boha, za kterýž nesmírný milosrdentví tvý svátý snížené dě¬kuji a prosím můj milostivý Bože budiž mně i mýmu nejmilejšímu pánu, též všem dětem, co jich mám, dyckny dále milostivým milosrdným Bohem zde časně ve všech potřebách a potom věčný dušem našim. Amen.

Narodila se Liduška v kanclářce zděný, v pokoji, kde velký vokno na dvůr [přípisek].

Neměla jsem s mým nejmilejším dítětem já zarmoucená mateř, kterou jsem nevyslovitedlně milovala, dlouho radost, neb to andělský dítě nebylo jen pět neděl zdravý, neb ta nejmilejší Liderle ten den po vánocích s psotníkem se rozstonala a v svý nemoci mnohokráte jako umírala dycky zas k sobě přišla, dyž to tak dlouho trvalo, myslíce, že sejí v Praze pomůž, jela jsem s ní jakož s mejm pánem a se všema dětma a s Dorničkou Střelkou do Prahy, s tím nejmilejším dítětem ale se chvíle lepšilo, chvíle horšilo, to tak devět neděl v tý její nemoci trvajíc, takže jsem rozumu pozbýt mohla. S ní ve dne v noci po ten celej čas sloužící jako věrná mateř strávila, až 20. února večír k osmý hodině německý Pán Bůh mě ještě více zarmoutil a mou andělskou Liderle z toho světa do svý věčný slávy vzal.

Léta PÁNĚ 1677

Dne 21. februarii celej den mnoho panstva me zarmoucenou mateř navštěvovali. Večír ale sme mou nejmilejší mučedlnickou Ludmilou Rozu vezli a pochovali do našeho sklípku u pánů patres paulínů v německým kostele na Starým Městě pražským, na rynku. Vyprovodilo se mnou a s mým nejmilejším pánem a našema dětma to andělátko přepěkný a v její nemoci svatě trpělivý při jejím pohřbu mnoho paní. Mý nejmilejší dítě, má Liderle, pamatuj na tvou bolestně zarmoucenou mateř. Milovala jsem to pěkný dítě pro její velkou dobrotu a trpělivost její maličkosti náramně.

LÉTA Páně A. 1677

Dne 27. aprilis jsem v 10 hodin německejch před polednem s pánem Bohem vyjela s mým nejmilejším pánem do Vídně z Prahy a mý všechny děti nechala v Praze s pannou Dorničkou Střelkou. V Plaňanech noclehovali, pan Max Talacko, mýho pána strejc, svou paní jedouc do Prahy s náma na noclehu zůstal. Obědovali[škrtnuto] Přijedouc do Vídně, mimo jiné¬ho vyřízení, byla jsem s pánem v šatz komoře, tam císařský poklady viděla. Taky sem byla v císařský biblotéce[!], kdežto sem jse schválně šla dívat, protože mně denemarský rezident pověděl, jaký tam pěkný památky najdu mých předků, který juž před šesti, sedmi sty léty štift mesig byli, a jak můj praděd, totiž mýho otce mateře otec Tycho Brahe, pěkný památky biblotéce císařům zanechal, jsouce přední a slavný matematicus, taky jemu k zalíbení císař Rudolf v Praze v císařský zahradě ten pěkný mramorový lusthaus vystavěti dal. Byl v světě za velkýho pána všudy vyhlášen. Taky můj pán měl v Vídni třikrát audienci u J. M. Císařský mimo tý služby, kterou při císaři jako kammerherr vykonával.

Na to ten den před mým vodjezdem majíce tam já i můj nejmilejší pán od mnoho velkých pánů a ministrů velkou uctivost a zdvořilost, když jsem juž všechno na cestu složeno měla chtíce zase z Vídně do Čech do Prahy jeti, jakož jsem taky jela, přišla mi 1. junii A. 1677 k vičerou[!] zas po poctě z Prahy ta nešťastná novina od mýho pána sestry, paní Maxi Zárubový, že má nejmilejší ceruška Antonerle, stáří půl druhýho líta, 29. máje, jminulou v sobotu, po klekání umřela, Theresiae Kajithanel, že taky na smrt leží, Victoři a Maxerle, že taky fleky mají, tu jsem kolik hodin ve mdlobě ležela, na druhý den 2. junii z Vídně více mrtvá nežli živá vyjela, přijedouc až do Kolína 6. junii, tu jsem zas já zarmoucená strápená mateř druhou novinu uslyšela, nechajíc taky v Kolíně má švagrová paní Zárubová psaní, totiž, že naše nejmilejší cera Kajitána Teresiae jsouce stáří šest let po Antonerle třetí den, totiž 1. junii ráno v půl třetí německý, taky umřela, ačkoliv že byla nevinná, že jse přece spovídala pater Didaku. A tak v noci 1. junii mýho pána sestra, paní Maxi Zárubová, ty andělátka obě dala pochovat do mýho pána sklípku u panů patres paulínů na staroměstským rynku. Já ale bolestná mateř 7. junii s mejm nejmilejším pánem zarmouceně k vičerou do Prahy přijeli a Victoři též s Maxerle chvála Bohu zdravější, jakož i Katerli, Rudolfa i Honzerla našla. 8. junii před večerem jsem k paulínům jela, dajíc hrobový kámen zdvihnout, na mý nejmilejší mrtvý děti se dívala, majíce vás již devět dítek před trůnem božím, prosím vás mý nejmilejší děti, prošte a pamatujte na vaši věrnou mateř, vyproste mi zde časně i tam věčný[!] milost Boží skrz tu lásku a těžkost, kterou jsem s vámi při narození i při smrti jměla. Připravte mi i vašemu věrnému otci, bratřím i sestrám místo, abychme se v nebi s Bohem a s vámi radovali.

Zdroj: Jana Ratajová (ed.), Paměti Alžběty Lidmily z Lisova, s. 110-122.